Po třech týdnech opouštíme Kolumbii a přejíždíme do Ekvádoru. Od této země vůbec nic neočekáváme, proto nás příjemně překvapí

Prohlídka indiánské městečka a nové brzdy na zadních kolech.

Nečekáni nezváni dojedeme do autoservisu, kde se o nás postarají jako o vlastní.

Strávit v Kolumbii tři týdny a nevidět, jak se pěstuje káva, by byla ostuda.

Další jedno městečko, který vypadá, že Kolumbie ani nepatří.

Celodenní přejezd, kdy jedeme delší zato horší cestou, abychom se vyhnuli rozkopané dálnici.

Celý den se učíme v kempu, jen odpoledne vyrazíme na krátkou procházku do lesa.

Město, postavené z červených cihel v údolí mezi vysokými horami, vypadá při pohledu z dálky nádherně.

Dopoledne si užíváme místa, kde jsme spali. Louky, řeky a klidu.

Návštěva místa, kam míří týraná nebo zraněná divoká zvířata, zanechá v dětech silný dojem.

Až se jednou někdo zeptá našich dětí na to, co dělali v den, kdy zemřela královna Alžběta, řeknou , že byli na cestě kolem světa a zrovna projížděli Kolumbií.

Školní den v kempu.

Skalní útvary, které nám připomínají Bryce Canyon v USA.

Dlouhý přejezd horkými a vlhkými nížinami do chladnějších hor.

Na naše začátky cestování v Kolumbii nemůžeme být moc hrdí. Jako bychom se nemohli rozhodnout, kam vyrazit.

Oblečeni jen do plavek se ponoříme do teplého bahýnka, které je prý 2000 metrů hluboké.

Po nekonečných dvou týdnech jsme zase na cestě.

Seznamuje děti se školním systémem a odpoledne jede Janek do přístavu vyřizovat nějaké papíry.

Stejně jako maminky a tatínci dětí v Česku i my chystáme děti do školy.

Den na hotelu a vyřizování pochůzek.

Přesouváme se centra města do hotelu u pláže.

Město, jehož historické centrum obehnané hradbami je zapsané v UNESCO.

Po dlouhé době překračujeme hranice letecky.