Bahenní vulkán El Totumo

So 3.9. bahenní vulkán Totumo, 15 m.n.m. (Kolumbie) – Hotel Juanmar, 0 m.n.m. (Kolumbie)

Už v šest ráno se pod vulkán začnou sjíždět prodejci a pomocníci. Když vyjdeme po snídani z auta ven málem se na nás všichni vrhnou, jak nám chtějí něco nabízet. Děti to nesou těžce, mně je to také nepříjemné, ale nadávám to tak hlasitě najevo. Janek u jednoho z nich – Augusta - předem zaplatí za sprchu pro nás pro všechny, čímž se okamžitě staneme Augustovými přáteli. Tady v Kolumbii jsou vůbec všichni hned vaši přátelé. I cizí lidé vás v obchodě i na ulici oslovuji „amigo, amiga“.

V obležení asi tří pomocníků přejdeme těch dvacet metrů od auta k patě schodiště vedoucího na vulkán. Zaplatíme u pokladny trochu přemrštěnou sumu, vystoupáme nahoru a jsme lehce překvapeni, že to tam vypadá jinak, než jsme čekali. Předpokládali jsme, že bahenní koupel bude na dně vulkánu, ale ona je kupodivu přímo na jeho vrcholu (nutno dodat, že vulkán má na výšku asi 15 m).

Bahenní sopka El Totumo je unikátní přírodní útvar, který se nachází na konci krátké odbočky z dálnice. Je vysoká asi 15 m a v místě, kde mají „normální“ sopky kráter se žhoucí lávou, má El Totumo bahenní jezírko. Sopka je nejvýraznějším a nejznámějším projevem tektonicky aktivního pásma, které se táhne podél pobřeží kolumbijského i venezuelského Karibiku a které je navázáno na mocná ložiska ropy.

Výhled z bahenní sopky.

Jako první se bahenního jezírka spouští Joli. Kupodivu se jí moc nechce, což mne překvapí, protože jako malá se v Chorvatsku na pláži potřela bahnem od hlavy k patě a většina domácího tvoření skončila tím, že místo, aby malovala na papír, pomazala si barvou ruce až po lokty. Teprve, když do bahenní lázně vleze jeden z pomocníků, ponoří se ta i ona. Poté tam nalezeme všichni kromě Týny, ale hned zase vylezeme, Týna s námi natočí předem naplánovaný reels na Instagram na znělku z oblíbeného seriálu pro malé děti Prasátko Pepa.

Pak už si můžeme bahýnko užít. Jenže se nám to moc nedaří, Týna se ho štítí a Kuba ji (věřme mu, že omylem) lehce pocáká v obličeji. Zrovna ji. I přes tyto nepříjemnosti je to neskutečné zážitek – bahýnko je jemné, nijak strašně nezapáchá, je teplé a nadnáší tak, že se v něm velmi těžko pohybuje. Přetočit se ze zad na břicho dá docela zabrat. Dát nohy pod sebe taky není jen tak, ale když je tam dostanu, cítím, že ve větší hloubce je bahýnko ještě teplejší. Podle některých zdrojů na internetu je bahenní jezírko hluboké 2000 m a je zvláštní pocit, že takhle lehce vznášet nad takovou obří hloubkou.

Vypadá to, že ležím břichem na dně bahnité kaluže, ale ve skutečnosti mne nadnáší dva kilometry hluboká propast plná bahna.

S námi si pomocníci moc neužili, v podstatě jsme jimi nabízenými službami dost pohrdli. Pár minut po nás vystoupá na vrchol vulkánu skupinka mladých kolumbijský žen v obležení několika pomocníků. Ženy se všechny nejdřív vyfotí v různých pózách, pak jeden z pomocníků vleze do bahna a pomáhá jim, což spočívá v tom, že žena sleze po žebříku dolů, v podstatě mu padne do náruče a on ji bahnem přenese na druhý okraj jezírka. Tímto způsobem do bahna naleze postupně několik žen. Pomocníci se s tím nemažou a v podstatě tam naskáčou a začnou ženy masírovat (těžko říct, jestli s tím ony úplně souhlasí). Masáž spočívá v tom, že ženu hladí od ramen přes záda, zadek až po stehna. Janek hlásí, že takou brigádu by bral taky. Já jsme znechucena, holky vyděšené. Vylezeme ven, opatrně sejdeme po druhém schodiště dolů, dojdeme k laguně a vykoupeme se v ohrazené části, abychom ze sebe spláchli, co největší množství bahýnka. Pak se proudem studené vody osprchujeme u našeho přítele Augusta, koupíme si dva kokosáky a mizíme pryč od této podivné turistické atrakce.

Koupel v laguně.

Sprcha a toaleta v jednom.

Sušené bahno jako suvenýr.

Naším cílem je čtvrté největší kolumbijské město Barranquilla, kde bychom chtěli doplnit plyn do nádrže, kterou máme v autě. Plyn bylo nutné před přejezdem lodí zcela vypustit, nádrž máme tedy zcela prázdnou, nemůžeme vařit a neohřívá se nám teplá voda. V iOverlanderu jsme zjistili, že v Kartageně není žádná možnost doplnění plynu a vypadá to, že všichni jezdí do jednoho podniku v Barranquille, kde si umějí poradit i se zahraničními ventily na nádržích.

Výhled z nákupního centra.

Jak byla Kartagéna učesaným turistickým městem, tak je Barranquilla městem autentickým, což je politicky korektní slovo, kterým myslíme, že je tam nepořádek, špína, chaos, prostě bordel. Tohle je ta pravá Kolumbie se vším všudy, tím dobrým i tím méně dobrým, a tenhle podnik, kde doplňují plyn, je takový bizár, že to udělá dojem i na nás zkušené cestovatele.

Co zaujme na první pohled je samotná poloha na dálničním nájezdu. Asi jako byste v Praze na Kačerově, když sjíždíte z D1 na Jižní spojku, najednou v zatáčce zastavili na krajnici. Prostě jen tak uprostřed zatáčky. Několik lidí by tam čekalo na autobus, někdo by tam prodával něco k jídlu a taky by tam byla brána, za kterou byste viděli stádo koz. Přesně na takovém místě my zastavíme a vysvětlíme, co potřebujeme. Plynaři nám otevřou bránu, kozy vyběhnou na dálniční nájezd, auta se jim beze všeho vyhnou. My projedeme pod větvemi na dvůr a tam v tom vlhku, vedru a nepořádku strávíme asi půlhodiny než muži vyzkouší všechno možné, aby nám napustili propan do nádrže. Po půl hodině naznají, že to asi nepůjde.

Zajímavá zkušenost, ale nemáme plyn, máme hlad a jsme už docela zpruzení. Vybereme tedy na mapě nějaké nákupní centrum, kde chceme dokoupit ještě nějak věci do školy a zamíříme tam. Cestou si Janek všimne nápisu GAS, odbočíme k němu, chvíli vysvětlujeme, co potřebujeme. Je to moderně a čistě vypadající dílna, kde přestavují auta na LPG pohon. Nemohou nám tam pomoci, ale někam zatelefonují a dají nám adresu, kam máme jet. Jedeme tam. Dostaneme se do další takové dílny. Máme ale velké štěstí, protože tam mají správný adaptér, který stačí našroubovat na ventil naší nádrže. Pak už je napuštění třiceti litrů propanu otázkou pár minut. Adaptér dostaneme darem, přidáme jej do sbírky k těm třem, co sebou vozíme od začátku cesty.

Úkol máme splněn, můžeme vyrazit do nákupního centra. Tam se vychladíme, dáme si oběd, nakoupíme potřeby do školy, dáme si kafe a pak nasedneme do auta a přejedeme na pláž kus před městem.

Dnes má Joli jedenácté narozeniny, ale ačkoliv se snažíme jí je udělat, co nejhezčí, tak kromě snídaně se nám to nedaří. Týna má špatný den a prakticky celý den tak vyvádí, že Joli skoro celý den probrečí, jak je z toho smutná. Nechci zabíhat do detailů, ale Joli si přála, abych to sem napsala, tak to píšu.

Noc strávíme mezi hotelem a pláží a necháváme se chladit větrem.