Den, kdy zemřela královna Alžběta

Čt 8.9. El Portal Restaurant, La Playa de Belén, 1434 m.n.m. (Kolumbie) 

I když ráno vyrazíme na naše poměry dost brzy, stejně nestihneme kolem poledne dojet na místo, které jsem vybrala jako vhodné. Celý den se tím lehce rozhodí, ale vlastně to ničemu neškodí. Jen toho nestihneme tolik, kolik jsme chtěli.

Po třech nocích opouštíme parkoviště u restaurace El Portal, před odjezdem ještě nabereme vodu a rozloučíme se s Brianem a Sadie, se kterými se chceme večer potkat na vybraném místě. Krajina za vesnicí La Playa de Belém je moc krásná – všude jsou zajímavé skály, jen nejsou chráněné jako přírodní památka. Potom prokličkujeme živým městem Okana, kterým jsme minule projížděli už za tmy a kde Brian a Sadie strávili bezesnou noc, protože v tomhle městě to žije nejen ve dne. Cesta serpentýnami z hor do nížiny trvá velmi dlouho, protože je tam hodně kamionů, které zdržují. Pod kopci zastavíme v malém městečku chvíli před jedenáctou.

V jedenáct mi totiž začíná on-line „kurz lepšího chování“ jak mu teď budu cvičně říkat, potřebuji být on-line a ideálně taky sama po dobu skoro tří hodin. Je to první lekce a uznávám, že jsme to měli trochu lépe naplánovat, ale příště se pokusíme být někde v kempu, abych neblokovala auto a také abychom byli na wifi.

Krajina kolem Medellínu je hornatá a tím pádem nádherná.

Přijde mi neskutečné, že se mohu účastnit on-line kurzu, který se koná v Česku. Je štěstí, že se kurz koná ve večerních hodinách, kdy my tady máme poledne. Holky to štěstí se školními on-line hodinami nemají, protože ve dvě v noci kvůli škole opravdu není možné vstávat. Kurz proběhne naprosto v pohodě. Občas mi sice zcela vypadne signál a nic neslyším, celou dobu je mi hodně vedro, trochu mne ruší hluky z ulice, ale i tak si z toho něco odnesu.

Janek vezme děti na oběd, pak si přijdou pro plavky a ručníky, protože na konci ulice je koupaliště. Když kurz skončí, vezmu si do ruky plavky, dojdu za nimi. Oni se zrovna balí, tak jim jen předám klíče od auta a skočím také na chvíli do vody. V tom vedru je to tak příjemné.

Koupaliště bylo báječné.

Když se vrátím k autu, děti zrovna volají dědečkovi, který nám po chvíli kromě jiného sdělí, že zemřela královna Alžběta. Je to pro nás docela šok, člověk měl pocit, že tu bude ještě alespoň deset let. Chvíli to s dětmi rozebíráme. Je nám to všem moc líto, povídáme si o anglické monarchii a její roli. To je na téhle cestě fajn, že máme na děti víc času. Hlavně Janek dokáže dětem vysvětlit spoustu školních záležitostí, na což by si doma čas určitě nenašel, ale když se ho ptají v autě, nemá kam uniknout a vrhne se do vysvětlování.

Odpoledne trávíme jízdou po rovině mezi horami. V plánu bylo se s Američany potkat u místní záchranné stanice pro divoká zvířata, kde by se mělo dát přespat. Už jsme skoro tam, ale chceme ještě nakoupit v městečku těsně před stanicí. Ale když zaparkujeme u obchodu, hned u nás zastaví policista a velmi naléhavě nám vysvětluje, že to tam je nebezpečné. Úplně mu nerozumíme. Velmi důrazně nám ale pořád něco vysvětluje. Nakonec nám dá půl hodiny na nákup, pak se pro nás vrátí. Brian a Sadie nám mezitím napsali, že stanice je zavřená, že nedá se u ní kempovat a že se vracejí do městečka. Když s holkama nakoupím v pochybném supermarketu a vrátíme se k autu, Sadie, která umí dobře španělsky, se už s policistou nějak domluvila. Místní nám poradí bezpečné parkoviště hned za rohem, kde můžeme přespat.

Sadie a Brian něco řeší s policií.

Parkoviště je takový malý ostrov čistoty a pořádku uprostřed chaosu tohoto města. Je celé obehnané zdí, vysypané štěrkem a je tu malý motel. Za pár dolarů máme bezpečné místo na spaní, záchod, sprchu, kryté místo na sezení, pračku na vyprání špinavých věcí, šňůry pověšení vypraného prádla a ochočeného papouška aru, který tu sedí na stromě.