Nové brzdy

Pá 16.9. benzínka Terpel, Quinamayo, 1066 m.n.m. (Kolumbie) – u řeky, Silvia,2484 m.n.m. (Kolumbie)

Noci na benzínkách nevyhledáváme, ale občas prostě není zbytí. Děti sice po kempech touží, ideálně po těch s bazénem, ale snažíme se jim vysvětlit, že nemá smysl přijet do kempu za tmy, zaplatit plnou cenu a ráno po snídani zase vyrazit na cestu. Je lepší do kempu přijet brzy odpoledne, začít si ho užívat a nejlépe tam zůstat dvě noci.

Tato noc byla klidná. Ráno se rychle sbalíme, nabereme naftu jako poděkování za bezpečí a odjíždíme směrem na Popayán. Auto hlásí, že brzdy potřebují do servisu, pravděpodobně jsou již brzdové destičky dost sjeté. V aplikaci i Overlander vybereme jeden autoservis (tahle aplikace je fakt poklad), který se specializuje na brzdy a tam někdy mezi desátou a jedenáctou dorazíme. Je to trochu o nervy, protože v ulicích Popayánu je typický kolumbijský provoz. Napoprvé vjezd do servisu mineme, když se otočíme vrátíme, vypadá to, že mají plno. Janek se jde zeptat. Plno sice mají, ale vezmou nás. Jen předtím musí ze servisu asi čtyři nákladní auta vycouvat na rušnou kolumbijskou ulici, my tam zajedeme a nákladní auta zaparkují z části z námi. Jen tohle přeparkování zabere asi půl hodiny.

Popayán.

Pak se nám kouknou na brzy, my mezitím sedíme na židličkách napojeni na jejich rychlou wifi. Holky se učí, já s Kubou chvílemi taky. Všichni jsou tady moc milí. Nakonec strávíme v servisu skoro celý den čekáním, jelikož náhradní díly shánějí po městě. Dopoledne jdeme s Týnou nakoupit, objevíme obří obchod s ovocem a zeleninou, kde nakoupíme standartní ovoce a zeleninu (jablka, hrušky, rajčata, papriky, mrkev) i nějaké neznámé plody, které vypadají dost zajímavě.

Pak se vrátíme do servisu, odkud všichni společně vyrazíme na oběd. Paní „muchacha“ ze servisu nám doporučila jít ze servisu směrem doleva, tak vyrazíme po hlavní a kráčíme pořád dál než si vybereme jednu restauraci – zaujme nás, že mají na ceduli hamburgery, ale realita je taková, že k obědu mají nějaké meníčko a hamburgery a další jídla z cedule připravují až večer. Takže si vybereme jídlo podle masa – vepřové a kuřecí a s napětím očekáváme, co nám přinesou. Za chvíli už jíme – na oválném talíři je maso (řekla bych tak půl porc e toho, co se dostane v Česku), rýže, salát z ledového salátu a strouhané mrkve, fazole s omáčkou a plátek smaženého banánu. Ten banán je vynikající – lehce sladký, ovocně voňavý. Kromě mne je nikdo nejí, všichni dají přednost masu a rýži, o fazole také není zájem, přitom jsou moc dobré.

Na obědě.

Není úplně příjemné, že nevíme, jak dlouho to bude v servisu trvat, že musíme být nehezké části města a nemůže pokračovat v cestě, což bychom potřebovali, protože na Jižní Ameriku nemáme moc času a ona je tak velká, že se prostě nedá rychle přejet. Chceme strávit nějaký čas v Peru v okolí Cuzka (rádi bychom i na Machu Picchu, ale lístky na pro nás vhodné termíny už jsou všechny vyprodané), poté v Patagonii úplně na jihu. Auto budeme posílat z Montevidea v Uruguay, který je zas kus na severu. Když to všechno nějak spočítáme, vychází nám, že musíme denně ujet zhruba 250 km. Když tedy jeden den stojíme na místě, znamená to, že jiný den budeme muset ujet 500 km. Je to docela stres. Rádi bychom si pobyt v JA prodloužili o 14 dní – jedna loď odplouvá z Montevidea 9.12., další pravděpodobně 20.12. Jenže Joli je dost výrazně proti, což musíme respektovat. Uvízli jsme tedy v Popayánu, protože chceme mít brzdy v pořádku. Snažíme se tedy čas využít nějak smysluplně – necháme Janka ostříhat v barber shopu a Týně zastřihnout vlasy v kadeřnictví. Obojí stojí 12 000 pesos. Když jsme v servisu, děti se učí. Já stahuji další učebnice. Holky jsou z nich docela nadšené, hlavně Joli. V učebnicích jsou namluvené texty, odkazy na videa, prostě všechno, co by dětem jinam ukázala nebo pustila učitelka ve škole. Dohledávat každou tuhle věc samostatně by zabralo spoustu času.  Navíc je dobré, že učebnice stáhneme se vším všudy a nemusíme být on-line, když si chceme video nebo zvuk pustit. Stahování ale chvilku trvá a je fajn, když jsme na wifi. Přitom učebnice nestojí tolik peněz řádově 140-200 Kč. Učebnice angličtiny máme zdarma od školy, stejně tak učebnici chemie. Jen ta učebnice chemie je od jiného vydavatele a není kompatibilní s aplikací, kterou používáme pro ostaní učebnice. Musíme tedy stáhnout další program, instalovat ho, stáhnout učebnici chemie se všemi rozšířeními a to vše dna dva počítače. Jde to, jsem za to hrozně vděčná, ale prostě to chvíli trvá. Naštěstí není problém učebnice stahovat na několik připojení na wifi.

Škola v autoservisu. Chudáci děti.

Ze servisu odjíždíme před šestou – máme vyměněné disky i brzdové destičky na předních kolech. Servisu se nepodařilo sehnat destičky na zadní kola (jsou jiné než na předních), ale objednali je pošlou zítra - v sobotu z Cali. Takže nás čeká ještě jeden den v Popayánu. Je to zdržení, ale jsme rádi, že to vše jde zařídit tak rychle, předpokládáme, že v Česku by vše trvalo o dost déle. To, že na Kolumbijském předměstí seženou díl do druhého dne nás příjemně překvapí.

Celý den v servisu a auto zatím dle očekávání hlásí pořád to samé.

Na noc zamíříme do malého městečka v horách nad Popayánem, které nám doporučoval Oskar, tatínek Kubova nejlepšího kamaráda. Prý tam žije původní indiánské komunita lidí, kteří jsou velmi klidní, a dá se tam najít místo, kde lítají kondoři. Do Silvie vede klikatá úzká asfaltka, stále do kopce. Projedeme přes náměstí, po uzoučkých hrbolatých uličkách, kde mně zase jímá hrůza sjedeme do místa, kde je hřiště a řeka. Zaparkujeme tam mezi stromy. Už několik d ní slibuji dětem těstoviny se skleněnou omáčkou, ale zase není čas je uvařit, už je moc pozdě. Máme tady bulky ve vajíčku, což je jídlo, které se mi osvědčilo jako nejrychlejší. Rychlejší než palačinky. Na noc se hezky ochladí, tady se nám bude dobře spát.