Hurá, máme auto! Konečně.

Pá 2.9. Ocean Drive – Beach House, Kartagena, 0 m.n.m. (Kolumbie) – bahenní vulkán Totumo, 15 m.n.m. (Kolumbie)

Dnešní den je plný čekání. Zatímco my čekáme na hotelu – na pokoji, bazénu a pak dvě hodiny na recepci, Janek čeká v přístavu.

Čekáme na recepci hotelu.

Cestou taxíkem do přístavu.

Když konečně ve čtvrt na dvě přijede s autem před hotel, máme toho všichni tak akorát dost. Janek i my. Je vedro, auto parkuje na plném slunci a my do něj musíme vše nějak rozumně umístit. Takže se pohádáme a zpotíme. Děti střídavě pomáhají a střídavě zavazejí. Udobříme až za jízdy, když vychladneme v klimatizovaném autě.

Na nové benzínce za Kartagenou si dá Janek pozdní oběd,  děti pořádnou svačinu a hlavně dobereme pitnou vodu. Pak přejedeme k bahennímu vulkánu Totumo, kde se na nás vrhnou místní a my zažíváme zas a znova kulturní šok. Po šesti dnech v nablýskaném bytě, je tohle velmi tvrdá srážka s kolumbijskou realitou. Janek se osprchuje ve zdejších sprchách, které jsou asi nejautentičtější ze všech, které kdy viděl – jsou jak nějaká kobka, kde se svítí LED-kou připojenou na power-banku. Co by člověk taky chtěl za 5000 kolumbijských pesos (asi dolar, čili 25 Kč).

Večer je vedro a štípou komáři. Nevím, jak se do auta dostávají, ale musíme je neustále vybíjet. Nejvíc se nám na to osvědčí celá role toaletního papíru – krásně je zamáčkne a ještě člověk vidí černé na bílém (případně rudé na bílém), že komára opravdu dostal.