Jak to máme s vodou

V psaní deníkových zápisků už nemám tak velký skluz, aby mne to stresovalo, rozhodla jsem se toho využít a napsat článek do kategorie Zkušenosti. První článek tohoto druhu pojednával o spaní, druhý se bude týkat jiné nezbytné životní potřeby – potřeby pití. Máme za sebou pět měsíců na cestách, momentálně jsme ve čtvrté zemi a s nabíráním vody již máme jisté zkušenosti, a proto se cítím dost pevná v kramflecích, abych je mohla sepsat.

Kde vodu skladujeme

Začnu nádobami, ve kterých vodu uchováváme: v autě máme vestavěnou nádrž (tank) na vodu o objemu 120 litrů, venku vedle schůdků kanystr o objemu 25 l, k tomu máme sedm pětilitrových kanystrů a lahve na pití (pět litrových a tři půllitrové). Z hlavního tanku se čerpá voda ke dřezu a k venkovní sprše. Teplou vodu nám ohřívá desetilitrový bojler, který stejně jako vařič funguje na plyn. Do hlavního tanku nabíráme pitnou vodu, ale vzhledem k tomu, že nemáme žádné filtrování vody, tak vodu z tanku nepijeme a až na výjimky nepoužíváme ani na vaření. K pití nám slouží voda z kanystrů, kterou podle potřeby přeléváme do lahví. Pětilitrové kanystry se nám velmi osvědčily – jsou akorát tak velké, snadno se s nimi manipuluje, unesou je i děti a vejdou se do úložného prostoru pod zadním sedadlem v kabině.

Hlavní nádrž o objemu 120 litrů je umístěná pod sedačkou.

Desetilitrový bojler na ohřev vody.

Pětilitrové kanystry jsme si přivezli z Česka.

Litrové lahve Nalgene jsme kupovali až v USA. Každému jednu.

Jak vodu nabíráme

Jednou za čas je potřeba vodu doplnit, k tomu slouží zamykatelný otvor na pravé straně budky vedoucí do hlavního tanku. Vodu do něj je možné napouštět hadicí nebo pomocí trychtýře nalévat z kanystrů. To, že je nádrž plná poznáme podle toho, že voda začne otvorem vytékat ven. Prostě a jednoduše přeteče.

Dobírání vody do tanku na benzínce v USA.

Jak už jsme psala vodu nabíráme vždy pitnou. V USA byla pitná voda snadno dostupná. Nabírali jsme obvykle na benzínkách, v návštěvnických centrech národních parků, v kempech apod. Často bylo možné napouštět vodu hadicí – buďto jsme na kohoutek připojili naši hadici nebo jsme využili hadici, která byla k dispozici. Naše hadice má velmi malý průměr, voda se jí napouští velmi pomalu a často je rychlejší použít tzv. mravenečkovou metodu, kdy využijeme toho, že je nás pět. Jeden mraveneček napouští kanystry z kohoutku, dva mravenečci nosí kanystry, další drží trychtýř a ten nejsilnější mravenčí král vodu z kanystru nalévá.

V Mexiku jsme vodu do tanku většinou přelévali z kanystrů nebo jako v tomto případě z dvacetilitrových garrafonů.

Přelévání vody z kanystru do lahví na pití. Manipulaci s pětilitrovými kanystry zvládnou i starší děti.

V Mexiku a zemích Střední a Jižní Ameriky není voda tekoucí z kohoutku až na výjimky pitná. V Belize byla přechlorovaná, v Mexiku zase mohla být kontaminovaná prosakováním splaškové vody do vodovodní sítě. Naštěstí v těchto zemích existují čistírny vody, které se často nazývají Agua Purificada. Tyto čistírny, které jsou v každé větší vesnici, vodu pomocí několika stupňového systému čistění (filtrace, dezinfekce UV zářením, ..) zbaví všeho nežádoucího. Čistírny vody vyhledáváme většinou pomocí aplikace iOverlander, která funguje bez přístupu na internet.

Schéma postupného čištění vody.

Místní lidé si vodu kupují ve dvacetilitrových kanystrech tzv. garrafonech. Díky tomu se i my cestovatelé snadno dostaneme k pitné vody, kterou nemusíme kupovat v dvoulitrových PETkách, ale můžeme ji jednoduše z garrafonu přelít do nádrže a jednotlivých kanystrů. Garrafony jsou vratné, což snižuje množství odpadů, které by vznikala kupováním balené vody v PETkách. Některé čistírny vody jsou vybaveny i hadicí (to se týká především části Mexika – Baja California).

Čistírny vody “Agua Purificada” bývají většinou světle modře omítnuté.

Obsluha čistírny kanystry nebo garrafony nejprve pečlivě vypláchne.

Do provozu čistírny obvykle nemá nikdo nepovolaný dovolený vstup. Tohle byla naše úplně první a tak jsme se tam trochu omylem vetřeli.

Napouštění kanystrů v jiné provozovně.

Zatímco v USA jsme pitnou vodu vždy získali zdarma, v Mexiku a Guatemale platíme zhruba jednu korunu za jeden litr. V některých městech lze nalézt také automaty na čistou vodu, které fungují ve dne v noci. Vhodíte do nich požadovanou sumu a do vámi donesené nádoby nateče 2O l vody. Je spíše nouzové řešení v situaci, kdy víte, že vám voda dochází, ale někdy člověku pomůže i dvacet litrů, aby zvládnul v pohodě noc nebo dojel sto kilometrů ke vhodnější zdroji.

Automat na pitnou vodu.

Jak dlouho vydržíme bez dobírání vody

To, jak dlouho vydržíme bez dobírání vody, záleží na více faktorech – jak moc myjeme nádobí, jak moc se sprchujeme. Naše hlavní nádrž je poměrně malá, 120 litrů v tanku a dalších 40 litrů pitné vody v kanystrech není pro pětičlennou rodinu zrovna velké množství. Vodou proto musíme šetřit, především u mytí nádobí, rukou, čištění zubů. Sprchování také musí být rychlé. Pokud je to možné, snažíme se využívat k těmto činnostem vodu v kempu.

Vodu obvykle dobíráme každý druhý či třetí den, nejdéle jsme bez dočerpávání vody vydrželi tři noci. Velikost nádrže je tedy dost limitující pro pobyt mimo civilizaci a v některých zemích s tím možná budeme mít problém. Uvidíme. Zatím nám to vyhovuje tak, jak to je. Větší nádrž by totiž znamenala nemálo hmotnosti navíc a naše auto je už tak lehce přetížené.

Závěr

Garrafony.

Vodu, její kvalitu a dostatek, je na cestách třeba neustále hlídat. Je potřeba mít zhruba naplánováno, kdy a kde bude možné dobrat další zásoby. Už se nám dvakrát nebo třikrát stalo, že nám zcela došla zásoba v tanku i v kanystrech. Pokaždé to bylo, když jsme spali dvě noci po sobě na jednom místě mimo kemp, ale vždy jsme věděli, kde nádrže doplnit.