Jak spíme

Začnu krátkým úvodem o tom, jak je vůbec naše obytné auto řešené a pak přejdu k tomu, jak máme vyřešené spaní.

Naše auto - vpředu kabinu, vzadu budka.

Naše auto se dělí na dvě části – kabinu a budku. Zatímco kabina je pro nás jako auto pro jiné, budka je pro nás jako pro jiné celý byt či dům. Kabina i budka jsou propojené průlezem – okýnkem, kterém v případě nutnosti prolezeme všichni, ale za běžných okolností jim prolézají jen děti.

Pohled skrz průlez z kabiny do budky.

V kabině jsou dvě přední sedadla a jedna velká zadní lavice, kam se vejdou teoreticky čtyři lidé. Lavice se nám zprvu zdála hodně tvrdá na dlouhodobé sezení a chtěli jsme ji vyměnit za tři samotné sedačky. Ale nyní jsme opravdu rádi, že jsme to neudělali, a to hned ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že pod lavicí se nachází velký úložný prostor, který je navíc vhodně umístěný s ohledem na těžiště auta. Skladujeme tam těžké věci - zásobní potraviny a kufřík s nářadím. Druhým důvodem je, že na rovné lavici se na rozdíl od tří jednotlivých sedaček dá spát. My dospělí se tam pohodlně nevyspíme, protože vnitřní šířka kabiny je jen 170 cm, ale dětem to (zatím) stačí.

Týna na lavici v kabině.

Budka zvenku vypadá malá, ale zevnitř překvapí svou prostorností (vnitřní rozměry jsou 2,1 metru na šířku, 3,2 metry na délku a 2,1 metru na výšku) a světlostí (všechny stěny jsou z bílého lesklého sklolaminátu). Budka je pro nás kuchyní, obývákem, ložnicí, koupelnou, školní třídou i dětským pokojem.

Takhle vypadal interiér našeho auta, když jsme si ho vyzvedli v Ostravě. Od současného stavu se liší v tom, že tam chybí nižší skříňka za dveřmi, kde máme schovanou toaletu.

Na čem tedy spíme? I když to při pohledu do kabiny není na první pohled jasné, jsou tam čtyři postele. Z bočních stěn se sklápějí dvě palandy, velká postel pro dva až tři vznikne snížením stolní desky.

Obě palandy jsou sklopené a spodní postel je rozložená.

Snad ještě žádné dvě noci po sobě jsme nespali stejně rozmístění. Postupně se vytříbil následující systém: děti se pravidelně střídají na lavici v kabině. Dítě, které je zrovna na řadě, spí v kabině. Zbylé dvě děti spí v budce, přičemž holky mohou spát na palandách, Kuba ne, protože má tendence z horní postele padat. Já spávám na dolní posteli, Janek na dolní nebo na horní podle toho, kde zrovna spí Kuba. Jednou za tři dny nastává tzv. „šťastná noc“, tj. noc kdy Kuba spí v kabině, holky na palandách a my rodiče spolu na spodní posteli :-)

Pohled ze zadní části budky směrem ke kabině. Průlezem je vidět do kabiny a ven.

I přesto, že na okna kabiny dáváme každou noc izolační zástěny, je v ní trochu jiné klima než v budce. Za chladných nocí je tam chladněji, za teplých tepleji. Kuba se většinou k ránu přesouvá z kabiny do budky. Holky jsou vděčné za chvíli soukromí, a tak tam vydrží celou noc i přes nepříznivou teplotu.

Fotka z cest po Česku. Týna spí na palandě, já s Kubou a Joli dole.

Určitě by bylo pohodlnější, kdybychom měli každý svou vlastní postel, která by navíc byla během dne kdykoliv připravená k zalehnutí, ale to by bylo vykoupeno většími rozměry naše obytného auta. Takhle je to takový kompromis – pohodlí versus délka auta.

Odpočinek po obědě. My čtyři se válíme dole, Joli usnula na palandě.

Každý večer musíme vnitřní prostor auta na spaní připravit. I když už to máme nacvičené a jsme na to zvyklí, musím přiznat, že někdy bych si fakt přála, abychom místo všech těch příprav mohli jen jednoduše padnout každý do své postele. Takhle musíme věci neustále přemisťovat.  Na jízdu vše uklidit, na běžný provoz sklopit jednu postel, naházet na ni všechny peřiny. Přemísťování na spaní je nejnáročnější – plastové bedny, klíny musí do kabiny, postele je třeba sklopit, čímž se výrazně omezí pohyb osob v budce. Jedna velká matrace přijde na lavici v kabině, dvě střední se rozloží na sklopený stůl a dvě nejmenší se jen tak šoupnou někam do kabiny. Není to vlastně nic složitého, ale dělat to každý den je občas vyčerpávající.

Loni v létě v Česku. Kluci svačí na rozložené spodní posteli.

Ukládání ke spaní probíhá následovně (ale někdy taky úplně jinak) – když přijde čas, sklopíme obě horní palandy, jedno z dětí proleze průlezem do kabiny, druhé dvě si vlezou na palandy. My s jankem většinou ještě pracujeme dole u stole nebo na rozložené posteli. Když jdeme i my dva spát, společně přesuneme Kubu z palandy na spodní postel. Janek vleze na horní, já usínám dole.

Takhle stolujeme u stolu. Jedna palanda je sklopená a jsou na ní uložené všechny peřiny a polštáře.

Tak to je snad vše. Ráda zodpovím případné dotazy.