Výlet do kaňonu Somoto

Pá 30.7. na dvorku u Fausto Ramon, Somoto, 718 m.n.m. (Nikaragua)

Včera odpoledne se nás průvodce Fausto ptal odkud jsme. Při naší odpovědi „republika čeka“ se významně usmál a prohlásil, že v roce 2003 sem do Somota přišli „cheologo čeko“, zmapovali kaňon a navrhli místním, že by z něj mohla být zajímavá turistická atrakce. Když nám to Fausto vyprávěl, moc jsme tomu nevěřila – jednak jsem si nebyla úplně jistá, že dobře rozumím, jednak mi přišlo divné, že by o kaňonu místní nevěděli.

Cestou ke kaňonu se střídají barvy okolní cesty.

Jak to tedy bylo doopravdy? Googlila jsem a vypadá to, že Fausto nekecal. Jen si spletl rok, ale jinak to byli opravdu čeští geologové, kteří se v roce 2004 vydali do této oblasti v Nikaragui a mapovali okolí. Cituji část textu pod jednou z prvních fotografií kaňonu Somoto, kterou pořídil Vladimír Žáček: „Fotografie byla pořízena 22. března 2004 (v rámci) geologického mapování v okolí města Somoto, kdy během rutinní tůry došlo k objevu tohoto fenoménu pro veřejnost a jde tak o jednu z prvních fotografií kaňonu Somoto vůbec. Domorodci z okolních vesnic kaňon, který nazývali Namancambre nebo Estrechura znali již dávno předtím, ale nevstupovali do něj a považovali ho za sídlo skřítků.  Fotografii si můžete prohlídnout ZDE.

Kaňon Somoto před námi.

Na stránkách se lze pokochat i dalšími fotkami ze stejného roku z výpravy těchto geologů. Prohlížela jsem si je a moc se toho tady za těch dvacet let nezměnilo. Dříví pořád vozí na oslících, chayote pěstují na plantážích, jen všichni teď mají v rukou chytré mobily a silnice jsou díky předposlednímu prezidentovi krásně vyasfaltované.  

Další zmínku o českém podílu na objevu kaňonu najdete ZDE

Jaké to tedy bylo zažít kaňon na vlastní kůži? Úžasné a dobrodružné. Fotky řeknou nejvíc.

Nejdřív jsme šlapeme; asi dva kilometry pěšky mezi poli. Fausto nese na ramenou nafouklou duši z traktoru, cestou nám ukazuje zajímavé kameny, které leží na polní cestě. Jsou zelené, vypadají jako jadeity. Sestoupáme k řece a chvíli jen tak jdeme podél, přeskakujeme z kamene na kámen. Děti do říčky po chvíli vlezou a jen tak se tak rochní. Po čase se údolí zužuje do kaňonu, to už se musíme všichni začít brodit. Později už ani brodění nestačí, je třeba se ponořit celý a začít plavat. Kluci si sednou na nafouklou pneumatiku a Fausto je táhne. Voda je teplá tak akorát – ani moc, ani málo. Není třeba se osmělovat než se člověk ponoří. V některých místech se dá do vody skákat z velké výšky. Jediný, kdo z naší skupiny osmělí, je Joli. My ostatní jsme skáčeme z menší výšky nebo se spouštíme asi metr po laně.

Klobouk v kaňonu.

Místy je kaňon jen asi 6 metrů široký a 200 metrů hluboký.

Hop do vody.

Když nám už pomalu docházejí síly a začíná nám být zima, z kaňonu se stane zase údolí, kam dosahují sluneční paprsky. Nasedáme do plechové lodičky, která nás převeze do místa odkud už vede cesta zpět do vesnice.

Vyhřívání na sluníčku.

Kotuláni jako živý plot.

Po dvou kilometrech chůze se unavení a nadšení vracíme k autům. My starší se osprchujeme a odpadneme, Kuba s Joli poobědvají špagety a hrají si celé odpoledne s místními dětmi na školním pozemku. Kde se v nich bere ta energie, netuším.

Janek má dnes narozeniny. Nijak zvlášť je neslavíme. Ráno dostane od Kubíka přívěšek na klíče a od Alex a Jochena sušenky se zapálenou protikomáří spirálou místo svíčky. Já jsem se celý den snažím být na něj hodná a odpoledne jsme máme pro sebe asi třičtvrtě hodinku, kdy jsme vyrážíme pro pivo na maličkou večerní oslavu. Jenže sehnat v nikaragujské vesnici pivo není jen tak. Postupně obejdeme asi šest malých tiend než jsme dojdeme do „hospody“, kde jsme kupujeme rovnou deset plechovek, naštěstí vychlazených. Zpátky jsme se svezeme místním autobusem, který zrovna jede kolem. Sedím ty dvě minuty vedle muže středních let, který celou tu dobu jen vyděšeně zírá před sebe.

Vidíte ho, jak vyděšeně zírá?

Autobus, kterým jsme jeli jednu zastávku.

Kuba opatřil Jankovi k narozeninám dárek už v Guatemale.

Malá ochutnávka nachos z místní tiendy.

Večer dáme spát děti a my si ještě chvíli u piva povídáme s Jochenem a Alex. Krásný den to byl.