V džungli

Pá 17.6 La Jungla, Catemaco, 330 m.n.m. (Veracruz, Mexiko)

V noci prší, krásně se ochladí a tak se skvěle vyspíme.

Neděláme nic speciálního, vlastně ani neopustíme kemp. Jen pozorujeme nové prostředí, ve kterém jsme se ocitli. Máme štěstí, že počasí je snesitelné – není ani moc horko, ani moc vlhko. Dá se to vydržet. Dokonce mohu vařit v autě – peču další várku zapékaného musli – granoly, smažím své první kynuté lívanečky (jsou tak snadné, že nechápu, proč jsem je nikdy dřív nezkusila, dám do nich část celozrnné mouky a taky jemné ovesné vločky a děti to snědí ani si toho nevšimnou) a naložím maso, umíchám tzatziki a připravím pita chleba k večeři.

Kuba na skluzavce.

Pita chléb se mi osvědčil už v Česku a na naší cestě ho připravuji jednou za dva týdny. Jasně, že bych mohla jako přílohu ke kouskům kořeněného kuřecího masa používat kupované tortily. Jenže ty tady v Mexiku jíme skoro denně a změna za pšeničné placky je tím pádem vítaná. V USA jsou kupované tortily stejně jako u nás v Česku plné konzervantů, kterým se snažím vyhnout, když je to možné. Ještě musím při přípravě pita chleba vychytat, aby se mi pokaždé nafoukl. Někdy se mi to povede, ale většinou ne. Kdybyste někdo znali ten trik, tak mi jej, prosím napište do komentář (našla jsem dost návodů na pečení pity v troubě, tak doma to zkusím, ale tady na cestách musím péct na obyčejné pánvičce s velmi tenkým dnem).

Dojezd do bazénku pod skluzavkou.

Nikdy bych neřekla, že mi bude vaření chybět, ale na cestě mi nahrazuje jiné tvořivé činnosti, a tím pádem mi chybí, když několik dní po sobě nevařím nic zajímavého, protože je moc vedro a protože jíme často někde venku.

Restaurace v kempu La Jungla.

Hamburger z restaurace k obědu.

Co se týká kempu je nádherný. Jeho samotné vybavení – toalety, sprchy, restaurace, bazénky jsou takové mexicky lehce zchátralé, ale udržované. Voda ve sprchách teče jen studená, záchody splachují, ale není tam toaletní papír. Už jsme si na ten mexický standart tak zvykli, že nás nepřekvapuje.

Co je na kempu krásné, je to, že je v zachovalém kousíčku džungle. Rostou tu obří stromy – fíkovníky, mangovníky, avokádovníky, fíkus lyrata, kokosové palmy a mnohé další, ale jejich jména už neznám. Stromy obrůstají další rostliny, z nichž mnohé máme doma jako pokojovky. Monstery (dříve nazývané filodendrony), šplhavníky a kdovíco ještě. Mají tu dokonce krásnou panašovanou monsteru, která je v Česku na roztrhání a každý by chtěl její řízek.

K večeři byl pita chléb s masem a tzatziki.

Lítá zde spousta ptáků, z nichž poznáme jen obří papoušky ara a krásné bílé volavky. V noci se prý vylézá ze své nory pásovec a prochází se po trávě mezi zaparkovanými auty. Přes den létá nad trávníkem několik druhů motýlů, v noci je vystřídají světlušky a komáři.

Německá rodinka je moc fajn. Skoro celé odpoledne si s nimi střídavě povídáme, ukazujeme si auta i kreslené výtvory našich dětí. Alex stejně jako já peče na cestách v Omnii, je to poprvé, co někoho s omnií potkávám a mám z toho extra radost.

Obytné auto německé rodinky.

Kola mají fakt obrovská.

Večer se nám podaří koupit si dvě hodiny internetu a tak přihodíme na blog dva články s fotkami.