Už zase sháníme jistič

St 18.5. Playa Tecolote, severně od La Paz  (Baja California, Mexiko)

V noci foukalo. Strašně hrozně moc. Auto se při nejsilnějších poryvech větru lehce houpalo. Oba s Jankem jsme kvůli tomu špatně spali celou první půlku noci, dokud se vítr trochu neutišil.

Ráno už naštěstí nefouká tolik, jen tak akorát, aby nebylo vedro. Takže si dopoledne užíváme na pláži a když po obědě začne být nesnesitelný hic nasedáme do klimatizovaného auta a odjíždíme do města vyřídit pár věcí.

Janek si všiml, že poslední dobou se nám nějak špatně dobíjí baterie ze solárů. Přitom slunce tady v Baja svítí od rána do večera silou tří sluncí v Česku. Dnes ráno si Janek udělal čas, aby vyzkoumal, čím by to mohlo být. Řešení problému bylo naštěstí jednoduché – odešel další jistič. Poslední ze tří. Asi nějaká vadná výrobní šarže. Tenhle už není možné by-passovat jako jeden z těch předchozích. Místo tohoto je potřeba koupit nový. Což nás trochu děsí, protože minule na Floridě jsme hledáním jističe strávili skoro celý den.

Janek ukazuje Derekovi vadný jistič.

Vadný jistič je ta věc vpravo.

Tentokrát máme štěstí – La Paz není tak velké město jako Orlando. Je tu marina a u ní je obchod s potřebami pro lodě, který najdeme už na druhý pokus. Jistič tam naštěstí mají. Na Floridě jsme koupili jen jeden kus, i když by bylo rozumnější koupit rovnou tři – dva jako náhradu za ty nefunkční a jeden pro případ, že by i ten třetí jistič odešel. Jenže jeden kousek stál 60 dolarů, což nám tehdy přišlo moc, takže jsme šetřili. Tady v Mexiku stojí ten samý jistič v přepočtu 80 dolarů a my kupujeme rovnou dva. Ale to už je život. Hlavně, že se nám ho podařilo sehnat a budeme dobíjet.

První pokus byl neplatný. Dorazili jsme do rybářských potřeb.

Druhý pokus vyšel. Koupili jsme rovnou dva, i když byly drahé jak sviňa.

Pak pokračujeme dál v zařizování. Míříme do místní nemocnice, chtěli bychom děti nechat očkovat proti břišnímu tyfu. Tohle jsme bohužel nestihli v česku a v USA jsme to také nevyřídili. Cestou do nemocnice, zahlédne Janek autoservis s dostatečně vysokou střechou. Zastavuje hned u něj, ptá se na cenu za přehození kol. Cena je 200 pesos (230 Kč) a mají zrovna volno. Jsou k tomu třeba dva hevery, jinak bychom museli sundat rezervu ze střechy a složitě to točit. My s Týnou se jdeme projít a ostatní dohlížejí na to, jak Mexičan dává přední kola dozadu a zadní dopředu.

Poté jedeme společně do jedné nemocnice, pak do druhé, všude mají kupodivu otevřeno i takhle k večeru, ale nikde bohužel nemají vakcíny. Tohle očkování budeme muset zařídit někde jinde. Uznávám, že jsme to podcenili a doufám, že děti nic nechytí.

Zvládneme ještě nakoupit v supermarketu a pak už se konečně vracíme na pláž.

Děti dovádějí na pláži, zatímco já chystám rychle něco k večeři. Joli se po několika dnech osmělila a začala se družit s dětmi Kanaďanů. Doteď se styděla a také jí bránila jazyková bariéra. Na rozdíl od ní s tím Týna a Kuba nemají problém. Týna mluví moc pěkně a Kuba se obejde i beze slov.

Joli si společnost dětí užívá naplno a já mám za ni radost, že se nakonec přece jen trochu rozmluvila. Čtyřletá Isabela mluví krásnou angličtinou, každé slovo poctivě vyslovuje, je jí skvěle rozumět a pro Joli je to tak lekce anglické konverzace zdarma.