Tipy na Japonsko

So 10.12. pláž za Las Grutas, 5 m.n.m. (Argentina) - benzínka kus před Bahía Blanca (Argentina)

Včera jsem požádala na Instagramu sledující o nějaké tipy týkající se Japonska a dnes se jimi probírám. Je moc příjemné mít takovou komunitu lidí. Některé tipy se opakovaly – film Ztraceno v překladu se Scarlet Johansson v hlavní roli, který jsem viděla v kině s Jankovou sestřenicí, knihy od japonského spisovatele Hakuri Murakamiho (hlavně Norské dřevo), kniha Probudím se na Šibuji od mladé české japanoložky Anny Cimy, animované filmy od studia Ghibli (Můj soused Totoro a Zámek v oblacích). Také se tam mihlo město Nara a doporučení na instagramový účet Naomi Adachi (@naoleo). Sama jsem si pak vzpomněla na román Geisha od amerického autora Arthura Goldena.

Fascinuje mne, co je v dnešní době možné. Někdo mi doporučí nějakou knihu a já si ji mohu na druhém konci světa během hodiny koupit a stáhnout do čtečky. Koupím se rovnou dvě knihy od Anny Cimy – kromě Probudím se na Šibuji taky Vzpomínky na úhoře (e-knihy od současných českých autorů si vždy kupuji, je potřeba je podporovat). K tomu si z uloz,to stáhnu čtyři knihy od Murakamiho. Až budeme někdy na wifi pokusím se sehnat i filmy.

Kuba se ráno nasnídá, skoro dobrovolně napíše deník a vyrazí kopat.

Kope a kope.

Navíc jsem včera na čtečce objevila románek Čajovna v Tokiu od Julie Caplinové, tak jsem se do něj hned pustila. Zamilovaná oddechovka odehrávající se v Japonsku. Na tipy na turistická místa je super, už jsem si vypsala tokijskou věž Skytree a svatyni Meidži.

Všem sledujícím moc děkuji, úplně se mne chytilo takové nadšení – cestovatelská horečka, jestli je to vůbec možné. Kdybyste měli ještě nějaké tipy, budu moc vděčná. Asi sotva zvládneme všechno, ale potřebuji pobyt v Japonsku naplánovat. Budeme přilétat i odlétat z Tokia, celkem tam strávíme asi 12 dní. Rok předtím než se nám narodila Týna jsem byla v Japonsku na konferenci, která se konala v Ósace. Přilétala jsem tehdy do Tokia a odlétala zase z něj, takže kromě Ósaky (kde nic moc nebylo) jsem viděla i trošinečku z hlavního města a na jeden den jsem se trhla z konference a zajela si vlakem do Kjóta. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že jsem to takhle všechno sama zvládla.   

Dokud ho nezavoláme na oběd.

Celé dopoledne strávíme na parkovišti mezi dunami. Cítíme se tu jako doma. Je tu klid a pohoda. Občas přijedou místní, zaparkují a s křesílky a slunečníky odejdou na pláž. Kuba zase kope. Holky se učí. Já vyspávám a stahuju knížky.

K obědu máme hovězí na grilu. Po umytí nádobí se vyrazíme projít na pláž. Jankův dědeček říkal, že po jídle si má dát člověk na 20 minut šlofíka nebo ujít jednu míli. Když dojdeme na pláž, je zrovna příliv, písek pálí a mušličky píchají do nohou. Kuba dnes poslouchá audioknihu Prašina a tak je trochu mimo. Pochoduje po pláži se sluchátky v uších a úplně zapomene, že vlastně chodí.

Joli nosí oblíbený peruánský svetr bez ohledu na okolní teplotu.

Celé odpoledne pak jedeme a jedeme a jedeme. Krajina je pořád stejná – placka s poli nebo loukami, kde se pasou krávy. Občas zastavíme, abychom si odskočili nebo se protáhli. Na noc zaparkujeme na benzínce uprostřed ničeho.

Argentina je pro turisty cash country. Karty tu sice berou všude, ale má to malý háček. Pro pamětníky je to jako s bony za socíku. Existuje oficiální kurz, za který dostanete argentinská pesa v bance anebo pokud platíte kartou. Vzhledem k monetární a fiskální neschopnosti/smůle argentinských vlád je to tu jak v 80. letech u nás. Argentina zbankrotovala osmkrát za poslední dvě století, z toho třikrát (!) je století dvacátém prvním. Takže se sice před pár lety pokusili navázat svůj kurz na americký dolar, ale nůžky se postupně rozvíraly a nyní je sice oficiální 1USD = 175 pesos, nicméně realita je někde na úrovni 1USD = 280-310 pesos. (mění se to téměř denně, inflace je skoro 100% ročně). Tj. pokud přijedete pouze se svou kreditní kartou a oblíbenou tenisovou raketou, z bankomatů vybíráte a kartou platíte v kurzu 175pesos/USD. Místní lidé se tedy úspory snaží držet primárně v USD, což poptávku po dolarech zvyšuje a kurz díle deformuje. Pokud přijedete se štočkem amerických bankovek, často se jimi dá přímo platit, případně vyměnit v kurzu cca 300 pesos/USD. A to je pak docela rozdíl, jestli za litr nafty platíte 19,30 nebo 32,30. Sorry jako :-) Nutno dodat, že kromě nafty Argentinci cenami statečně dohánějí inflaci, tj. cenová hladina je při oficiálním kurzu někde na úrovni Německa/Švýcarska, při tom reálném (pokud máte US hotovost) je to skoro jako u nás. Turistické atrakce a vstupy jsou přepálené v obou případech.

Kuba poslouchá audioknihu a na malou chvíli přestává po sté řešit, zda by jeskynní medvěd přemohl šavlozubého tygra. Jestli to někdo víte, napište nám to prosím do komentářů. Ptá se na to 3x denně a už jsme z toho fakt zoufalí.