Přejezd mezi poli

Ne 11.12. benzínka kus před Bahía Blanca (Argentina) – (Argentina)

Dnešní program je klasický – dopoledne škola, domácnost a Instagram, pak oběd a odpoledne dlouhý přejezd. Za celý den nic speciálního nezažijeme ani nic výjimečného nevidíme.

Dopoledne se holky i Kuba učí. Já vařím a taky peru, protože už nám zcela došlo čisté spodní prádlo. Napustím si teplou vodu do kbelíku, který používáme jako odpadkový koš, a vyperu pár kousků. Janek mi donese z benzínku vody v kanystrech a já v prádlo vymáchám. Potom ho pověsím na drátěný plot, kterým je parkoviště obehnané. Fouká a svítí sluníčko, prádlo je během hodiny suché, i když jsem to se ždímáním nepřeháněla. Lněná zástěra je skoro jako vyžehlená, jak ji vítr vyfoukal. Raději bych praní nechala na nějakou prádelnu, ale žádná po cestě nebyla a těžko říct, jestli ji tady v té pustině v nejbližších dnech seženeme.

Joli utřela prádlo a vrhla se na vytváření vánočních dekorací.

Vánoční hvězda z vlastnoručně nařezaných patagonských větviček.

Ráno se nám podaří dohnat dalších pár dní na Instagramu. Zatímco blog má za naším životem zpoždění jen týden, Instagram je pozadu o čtrnáct dní. Je to dané tím, že poslední dobou vytváříme z každého dne video seskládané z krátkých záběru z daného dne. Nezdá se to, ale tvorba videí zabere Jankovi a Týně docela dost času. Oba to prožívají. Proto je pak trochu zlobí, že reel, který Týna natočila o tom, jak peču granolu, má mnohonásobě víc zhlédnutí než záběry patagonské přírody. Navrhuji Jankovi, ať natočí reel o něčem na autě, aby zaujal mužskou část sledujících, ale moc se do toho nehrne.

Pouze pro připomenutí. Zas a znovu.

K obědu máme rizoto ze zbytků, potřebovali bychom nakoupit, ale není moc kde a nechceme tím ztrácet čas. Denně peču pečivo podle nového receptu, abychom nemuseli kupovat ani to. Rádi bychom si dali něco dobrého na benzínkách, ale nikde nemají nic, co by nás zaujalo – jen samé oschlé empaňády. Už mi nějaké dobré jídlo moc chybí, těším se do Montevidea nebo do nějakého turistického města, že tam na něco narazíme. Nejhorší je, že čtu tu Čajovnu v Tokiu a tam se pořád píše o nějakém skvělém jídle, úplně se mi sbíhají sliny v ústech, ale pak jím pořád dokola jen to, co sama uklohním a to prostě není ono, i kdyby by to bylo sebe lepší (a to rozhodně není).

Český odkaz všude po světě.

Po obědě zase nasedneme do auta a vyrazíme na cestu vedoucí mezi poli a loukami. Na třetí benzínce, kde zastavíme se nám podaří nabrat naftu za dolary a ještě k tomu nějaké vyměnit za argentinská pesos. Pak už jen uháníme mezi poli až do večera Na noc zastavíme zase na nějaké benzínce.