San Ignacio

St 11.5. Camping Petates, San Ignatio (Baja California, Mexiko)

Spíme dobře až na Joli, které bylo v noci zima a je ráno naštvaná, že musela zavírat okýnko. Týna jde běhat po kempu. Je malý, tak se trochu zlobí.

Ráno je líné. Děti naskáčou do vody a pak si loví rybičky. Janek pracuje na počítači. Já zkouším další recept na granolu. Vzpomněla jsem si, že maminka mého spolužáka pekla jednu strašně dobrou (sladkou jak cumel) a přidávala do ní slazené kondenzované mléko. Zalévám tedy vločky mlékem, peču je a je to velká dobrota. Jíst to budu asi sama, ale to mi nevadí.

Děti na kajacích.

Joli a mexický chleba s nutelou.

Kolem jedenácté vyrážíme do vesnice San Ignatio, které je od kempu vzdálená necelé dva kilometry. Kuba jede na kole, my ostatní šlapeme pěšky. Je hodně teplo, ale cesta vede pod palmami a je tady dokonce svérázný chodník.

Misijní kostel je nádherný. Je to po hrozně dlouhé první historická památka, kterou vidíme. V Praze jsme žili na Břevnově, mezi Strahovských a Břevnovským klášterem, na dětském hřišti, kam jsme chodívali, byla slyšet zvonkohra z Lorety. Milovala jsem to místo, kde jsme bydleli, právě kvůli blízkosti k historickým památkám, a těžko jsem se s ním loučila, protože jsem věděla, že už se tam nebudeme vracet. Kostel sv. Ignáce z Loyloly mi tedy udělá velikost radost a uspokojí mou dlouho neukojenou žízeň po něčem historickém a krásném.

U kostele je z jedné strany malá kaktusová zahrádka.

Kostel a přisedlé budovy zabírají jednu stranu náměstí, kde rostou obří fíkusy, které poskytují chladivý stín. Ta náměstí mi ve Státech také chyběla. Tam měli jen dlouhé hlavní ulice, ale nebylo tam žádné místo, kde by se mohli lidé přirozeně scházet, vysedávat, pozorovat okolí.

Kupujeme si nějaké studené pití, sedíme na lavičce a pozorujeme kostel z chládku pod fíkusy. Od pouličního prodavače si kupuje jednu enchiladu /snad to nepletu) – takový doma upečený slaný koláč s náplní z rajčat a sýra. Moc mi chutná, je dobře okořeněná, ale není pálivá.

Na náměstí před kostelem.

Pak už se vracíme zpět do kempu. Zchladíme se ve vodě.

K obědu grilujeme zase jednou podle knížky – vepřové špízy s ananasem. Recept je evidentně inspirovaný mexickou kuchyní. Eva Kubátová má v Mexikopedii recept na Pastýřské tacos a i tam se vyskytuje kombinace vepřového a ananasu.

Po obědě máme siestu. Je zrovna největší vedro nemá cenu nic dělat. Čteme si, studujeme průvodce …

Odpoledne se zase koupeme a celkově odpočíváme. Děti se chvíli učím. Janek dohání nějaké resty. Taky velmi dlouho vařím večeři, ke které mají děti výhrady. Že já se s tím pořád tak trápím. Příště jim místo brambor zapečených s brokolicí dám to samé ale individuálně uvařené, takže si každý bude moci vybrat, co má rád. Takhle smíchané to dětem nechutnalo.

Po večeři se naposledy vykoupeme, naposledy osprchujeme (dneska teče dokonce teplá voda) a pak si v posteli čteme další kapitolu z knihy.