Románský Brušvik a cihlový Lübeck

Út 24.6.2025 u zahrádkářské kolonie, Braunschweig, Brunšvik, P4N #301682 (Německo) – placené parkoviště pro karavany, placené parkoviště pro obytná auta, Timmendoerfer Strand, Niendorf, kousek od Lübecku, P4N # 263315, cena 20 Euro/noc, sprchy 1 Euro / 3 minuty (Německo)

Lívanečky, horký čaj na tábořišti u zahrádkářské kolonie.

K snídani jsou opět lívance, protože stále zapomínáme jednomu z dětí koupit milované čokolupínky. K tomu dnes navíc začíná docházet i mléko. Už budeme muset zajít na nákup, nedá se nic dělat. Ale nejdřív si prohlédneme městečko Brunšvik, kde se nachází přestavěný románský dóm a vedle něj bronzová socha lva z roku 1166. Snad první podobná plastika odhalená od doby Římanů. Já jsem jako vždy z chrámu úplně unešená, prohlížela bych si každý detail, ale děti mou vášeň nesdílí a na rozdíl od Janka také netolerují. Nemají trpělivost čekat, až se matka pokochá.

Bronzová socha lva z roku 1166 (jedná se o kopii originálu, který je umístěn v muzeu) před románským kostelem, který byl později přestavěn.

Tyhle moderní architektonické prvky a materiály mne baví. Místo těžkých závěsů a dřevěných dveří, jednoduchá prosklená konstrukce.

Největší úspěch z celého města mají turistické informace, kde si koupíme pohledy a zajdeme na záchody, a pak pekárna, z níž odcházíme s taškou plnou menších pytlíčků s pečivem.

Oběd si dáme na odpočívadle na dálnici a pokračujeme na sever k Lübecku. Tam se nám podaří šťastnou náhodou zaparkovat mimo placené parkoviště na místě u vody s výhledem na hlavní kostel. Už začínáme být dobře sladění a odchody od auta nejsou tak pomalé. Na druhou stranu děti jsou na mne dnes tak protivné a neváží si všech dobře míněných informací, kterými je zahrnuji, že už mi dojde trpělivost, chvíli na ně křičím a pak přestanu cokoliv řešit. Najednou je divné ticho, nikdo neví, co si počít, kam jít. Nikdo neřídí kroky celé rodiny, neřeší drobné problémy, neodpovídá na otázky, nehlídá, jestli jsme všichni pohromadě. Jedno z dětí oznámí, že jde na poštu, a odejde. Čekáme na něj v dešti. Pak nikdo neví, kam jít. Ono to není jen tak řídit celou rodinu, ráda bych si od toho odpočinula a nechala se vést. Po čase roztaju, i když se mi moc nechce.

Lubeck postavený z červených cihel. Nádherné město, které stojí za to navštívit.

Je neuvěřitelné kolik původních prvků se dochovalo v německých románských/gotických kostelech. Třeba tento triumfální kříž. Učili jsme se o nich v dějinách umění, ale u nás v Česku nejsou k vidění v původním umístění. (dochoval se kříž z Týnského chrámu v Praze, avšak v barokní úpravě).

Budova radnice je také z cihel a její hlavní průčelí zdobí věžičky jak z pohádky.

Lucbek je proslavený svým marcipánem. Taky jsem si koupili nějaký jako dárek.

V tomto domě bydlel v roce 1375 císař Karel IV.

Zajdeme do supermarketu nakoupit. Koupíme konečně čokolupínky, taky mléko, ovoce, zeleninu, šunku, která už úplně došla a kuřecí maso, abychom měli z čeho vařit večeře. Vrátíme se k autu a přejedeme na placené parkoviště pro obytná auta jen asi 200 m od moře, kde je kromě nás jen 5 obytňáků s německými důchodci. Hlavní sezóna ještě nezačala. Všichni využijeme možnosti se osprchovat opravdovou sprchou. Prší a je chladno.