Ráno i večer u moře

St 25.6.2025 placené parkoviště pro karavany, placené parkoviště pro obytná auta, Timmendoerfer Strand, Niendorf, kousek od Lübecku, P4N # 263315 (Německo) – km – parkoviště u venkovské restaurace, Rostock, P4N #467228 (Německo)

Dopoledne poprvé během této dovolené spatříme moře. Je rozbouřené a divoké. Vítr silně fouká, je chladno. V malém přístavu kotví několik plachetnic, kolem jsou stánky, kde prodávají místní produkty. Všechno je takové malebné, upravené, je zde spousta různých dekorací a dřevěných soch.  Janek si u jednoho ze stánků s rybími produkty koupí plnou tašku dobrot.

Odpoledne přejedeme do města Wismar, které leží v bývalém Východním Německu. Také toto město bylo za 2. světové války bombardováno, přičemž byly poškozeny dva ze tří gotických cihlových kostelů. Ani jeden z nich nebyl bohužel v socialistické éře opraven, natož znovu dostavěn, tak jako se dělo v Západním Německu. Naopak byly trosky ponechány svému osudu a kostelu Marienkirche byla dokonce zchátralá loď záměrně stržena. Když dnes procházíme kolem vidíme jen věž kostela a za ní oplocenou prázdnou parcelu.

Nádherná renesanční studna na hlavní náměstí ve Wismaru.

Můstek přes potok před kostelem Nikolaikirche zdobí čtyři sošky prasátek.

Ach ta cihlová gotika je neskutečná aneb interiér kostela Nikolaikirche ve Wismaru.

Čím víc svatých, tím víc gotický skříňový oltář.

Dětský koutek v jedné z bočních kaplí gotického kostela. Za mne super věc pro všechny rodiče, prarodiče i děti.

Děti už do žádných kostelů nenutíme. Když s námi nechtějí navštívit Nikolaikirche jediný kostel, který unikl bombardování, necháme je čekat venku na lavičce. Gotická nástěnné malby, barokní oltáře a další výzdobu si užijeme sami ve dvou.

Nejvíc z celého Wismaru mne dostane manýristický (pozdně renesanční) palác Fürstenhof. Renesance se u nás v Česku moc nevidí. Bohužel nemám na kochání se moc času, vyfotím pár fotek a musím běžet za zbytkem rodiny.

Na noc přejedeme na parkoviště u venkovské restaurace, jejíž hrázděná budova jako by vypadla z nějaké pohádky. Na oploceném pozemku pobíhají děti v pozdně školkovém nebo raně školní věku, asi tam tráví školu v přírodě. Celý večer posloucháme jejich veselému pokřikování a já jim trochu závidím, že tráví čas na tak kouzelném místě, kde les lemuje vysoké kapradí a o dvě stě metrů dál je malá písečná plážička. Co na tom, že v dálce lemují obzor obrovské jeřáby průmyslového přístavu.

Dvě večeře podle Kuchařky z karavanu. V československé socialistické verzi Omnia oven peču tzv. crack chicken, vedle mám naložené maso na gyros. Recept na něj najdete i tady na blogu.

Hnětu těsto na pita placky ke gyrosu. Po uhnětením šup s ním do lednici, kde stráví celou noc a nejspíš i celý následující den. Recept opět najdete v Kuchařce z karavanu i na blogu.

Ke “crack chicken” se skvěle hodí vařené rané brambůrky, brokolice a salát.

Plážička s výhledem na přístav.

PS: Zítra se pokusím dodat fotky hrázděné restaurace a renesančního paláce. Obojí musíte vidět.