Žraločí zátoka

Ne 26.3. pod Telstra vysílačem, Shark Bay Road, (Western Australia, Austrálie) – karavan park Shark bay Caravan Park, Denham, 15 m.n.m. (Western Australia, Austrálie)

Už je to zase tady – Týna ztratila jednu pantofli. Vypadla jí včera na parkovišti u stromatolithů a my se pro ni musíme vrátit. Schválně to stopneme, i když je to jen pár kilometrů. Celkové zdržení, které kvůli tomu nabereme je 45 minut. Naštěstí dnes nemáme v plánu žádné velké přesuny a ničemu to nevadí.

Čekala tam na nás celou noc. Pantofle jedna.

Už včera večer jsme dorazili do oblasti Žraločí zátoky. Je to tady opravdu krásné a není divu, že je oblast zapsána v UNESCO.

Žraločí zátoka (anglicky Shark Bay) je velký mělký záliv, nacházející se v Západní Austrálii, asi 650 kilometrů od města Perth. Žraločí zátoka představuje botanicky a zoologicky cennou lokalitu vzhledem k tomu, že se nachází v oblasti, kde se stýkají vody tropického a mírného pásu. Je domovem mnoha druhů organismů obou těchto biotopů. Pro své mimořádné přírodní bohatství je od roku 1991 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Celková rozloha (vodní plochy i souše) chráněného území je 22 009 km².

Zdroj: Wikipedie

Na svačinu si dal Janek stylově nakládanou chobotnici. Prý chutná trochu jako klasický český utopenec (jen byla teda asi tak 5x dražší).

První zastávku uděláme u Shell Beach (Mušličkové pláže), která leží na konci zálivu uvnitř oblasti Žraločí zátoky. Je to jedno z těch míst, kde je mořská voda hodně slaná – koncentrace soli je zde asi dvakrát vyšší než je u mořské vody běžné, a kde se fauna i flóra museli na tuto vysokou salinitu nějak adaptovat. Pláž není tvořená pískem, jak je tady v Austrálii běžné, ale drobnými bílý mušličkami. Jsou jich tady miliardy.

 Převlečeme se do plavek a vyrazíme do vody. Plavat se tu nedá, i když jsme od břehu už daleko, voda nám stále sahá maximálně do půl stehen. Joli to ani nezkouší, zůstane na břehu a užívá si obřího mušličkového pískoviště.

Tak trochu náhodou zastavíme na vyhlídkovém místě Eagle Bluff. Je už zase vedro, dětem se ze (špatně) klimatizovaného auta nechce, ale nakonec se nechají nalákat a nelitují toto. Vyhlídkové místo je jednak opravdu krásné, jednak jsou z něj vidět žraloci. Nekecám. Na zábradlí je několik informačních cedulí – na jedná z nich jsou zobrazené tři druhy žraloků, které je zde možné pozorovat. Díky tomu se pořádně zahledíme do mořské vody hluboko pod námi a opravdu nějaké zahlédneme. Později se Kuba vrátí pro svůj dalekohled, aby je mohl lépe pozorovat a všimne si dokonce i rejnoka.

V oblasti kousek dál od břehu, je voda tmavá. Není to dáno hloubkou, ale tím, že mořské dno je porostlé mořskou trávou, kterou spásají dugongové. Ti jsou bohužel moc plaší a zahlédnout je velmi vzácné, i když jich tu žije 10 000.

Když dorazíme do Denhamu, máme hlad. Zkoušíme štěstí v pekárnách, ale jedna má zavřeno a v druhé nic moc nemají, ale i tak si Kuba a Joli vyberou nějaké zákusky, které jim moc nechutnají a já (chudinka) je musím dojíst.

Emu se pohybovali po Denhamu svobodně a sebevědomě.

Pak už jen přejedeme do karavan parku. Je vedro a tohle je to nejlepší řešení.

V karavan parku.

Galahové na drátech elektrického vedení.