Procházka na vyhlídku Tisey

Pá 29.7. u silničky kousek od Esculturas en Piedra, 1450 m.n.m (Nikaragua) – na dvorku u Fausto Ramon, Somoto, 718 m.n.m. (Nikaragua)

Noc byla velmi klidná a příjemně chladná. Když se ráno probudím a slyším, jak ve větvích stromů fouká vítr, připadám si chvíli jako na chalupě v Beskydech. Kuba posnídá tři párky s těstíčku, my ostatní jako obvykle.

Využíváme toho, že jsme přespali na tak krásném místě a vyrážíme ještě na jednu procházku na vyhlídku Tisey, což je kopec na soukromém pozemku kousek nad námi, kam vede pěšinka lesem. Platíme deset cordob za osobu (Janek se pro peníze musí vrátit k autu). Majitel nám vysvětluje kudy máme jít, cesta na vyhlídku je okruh. Stoupáme mírnými serpentými borovicovým lesem.

Na první pohled les vypadá jako les u nás, ale na druhý pohled si člověk všimne tzv. druhé stromové vrstvy tj. rostlin, které rostou na stromech – kmeny borovic jsou porostlé kapradím a broméliemi. Několik druhů kapradin roste i na zemi – můj oblíbený netík a pak kapradina, jejíž některé listy mají červenou barvu. Uprostřed borovic zničehonic vyrostla i obří agáve. Tahle tropická vegetace se mi tak líbí.

Po projití okruhu se zastavujeme v areálu, kde nabízejí ubytování. Objednáváme si kávu a řešíme se dětmi, že naše roční cesta kolem světa se zřejmě lehce protáhne. O měsíc či dva. Joli a Týna to těžce nesou. Nám dospělým to tak nepřipadá, ale pro ně je další měsíc mimo domov, kamarády, prarodiče velmi nepříjemnou představou.

Motorkář před řeznictvím.

V second-handu.

Jsme domluvení s německou rodinkou, že se sejdeme u kaňonu Somoto. Jochen a Alex jeli z Guatemaly přes El Salvador, kde strávili pár dní ve vedru u moře. Včera přejeli přes hranice do Hondurasu a dnes přejedou do Nikaraguy. Kousek za hranicemi se chceme potkat a společně vyrazit na dobrodružný výlet do kaňonu.

MHD.

Dobíráme vodu na benzínce.

Nasedáme do auta, Joli svačí párečky :-), já taky jeden ochutnávám. Vracíme se zpět do Estelí a míříme na Somoto. Cestou nabereme do nádrže vodu, nakoupíme pivo, mléko a místní sýry. Kolem třetí dorazíme na dvorek místního průvodce Fausta. Parkujeme tam tak, aby se vedle nás vešel ještě jeden obytňák. Vylíčíme průvodci, který působí sympaticky, ale ne vlezle, že po nás přijede ještě jedna rodina s dětmi. Ptá se, jestli má zelené auto, prý jej viděl na hranicích.

Asi půl hodinu po našem příjezdu slyším nějaký hlasitější motor, Joli zahlédne zelenou kabinu německého náklaďáku a s hlasitým „Háj“ mu běží naproti. Já dávám zrovna vařit kafe, když zaslechnu praskání větve. Vyhlédnu ze dveří a vidím, že německý náklaďák ulomil tu větev, kterou jsem já před chvílí zvedala, abychom pod ní mohli bezpečně projet. Celá průvodcova rodina se seběhne a jedna paní suše konstatuje, že je to tím, že už tou cestou prostě moc dlouho žádný kamion nejel. Pak ulomenou větev nařežou na menší kousky a odtáhnou někam pryč.

Němci zaparkují vedle nás. Přejezd hranic jim trval pět hodin, průjezd obřím skenerem byl tou nejrychlejší ze všech procedur. Ale jsou tu. Kluci vytáhnou kopačák a jdou si hrát. My si povídáme.

Přemýšlím, co uvařit k večeři a nakonec se rozhoduji pro polévku z místní zeleniny, kterou jsem koupila ještě v Hondurasu. Zelenina „chayote“ vypadá trochu jako dýně zkřížená s cuketou. Už před pár dny jsem si vygooglila recept na jednoduchou polévku – jen kuřecí vývar, cibule, mrkev a chayote. Recept, říká, že kuřecí vývar má být nejlépe domácí. Nachystám si všechny potřebné suroviny, vařit budu až později. Poté jdu ven za Alex  a Jochenem. Jak si tak nad pivem a kávou, prochází kolem nás jedna žen z Faustovy rodiny. V náruči drží dvě živé slepice, zastavuje se, s úsměvem pronese „sopa“ a skloní hlavu ke slepicím.

Kuřecí vývar, chayote, mrkev a červená cibule.

Polévka z chayote.

Později odpoledne se k našemu diskuznímu kroužku přidá i Fausto. Díky Alex, která mluví na rozdíl o nás španělsky, se tak od něj dozvíme něco o této zemi. O tom, co se kde pěstuje, jak je to poslední roky s turismem, proč jsou tu dobré silnice apod.

Když se setmí, sníme polévku, která je i navzdory kupovanému americkému vývaru moc dobrá. Chayote budu kupovat častěji. Pak se osprchujeme ve venkovní studené sprše. Dětem chvíli trvá než večer usnou, přece jen je tu tepleji než nahoře v kopcích.