Přejezd pod vulkán Acatenango

Pá 15.7. kemp Parque RV, camping y Ecológico Casa Tzocomá, Chichicastenang, 2049 m.n.m. (Guatemala) – fotbalové hřiště, San Jose Calderas, 2270 m.n.m. (Guatemala)

Další upršená noc za námi. Když jsem večer cvičila v pod střechou u mycího a pracího dřezu, lilo tak, že celý kemp byl jedna velká kaluž vody. Zpátky k autu jsem se brodila loužemi. Do rána se všechna voda vsákla a prostor kolem umývárny někdo vysypal zeleným jehličím.

Na dnešek máme jednoduché zadání – přejet pod vulkán Acatenango, setkat se s německou rodinkou a připravit se dvoudenní výlet na vulkán. Ráno ale zvládneme ještě pár nutných udržovacích prací jako je dezinfekce a následně i důkladné umytí toalety. Ten prací dřez, co v kempu mají, je ta to přímo ideální.

Parkujeme na benzínce s výhledem.

Výhled od benzínky.

Přejezd pod sopku Acatenango proběhne poklidněji než příjezd do Chichicastenanga, kdy jsme byli hodně v šoku z provozu, stavu vesnic i serpentýn. Většina cesty vede po dálnici, která má dva pruhu a stav vozovky je až na výjimky velmi dobrý. Jen u silnice zahlédneme několik mrtvých psů. Nikdo je zde neuklízí. U normálních silnic jsme žádné mrtvé psy neviděli, přece jen tam všichni jezdí pomaleji a stačí pejskům uhnout. Po dálnici si to každý hasí rychleji a tohle je výsledek.

Cestou nakoupíme v supermarketu. Výběr potravin je dost omezený, jen fazolí mají spoustu druhů, ale jinak je nabídka chudá.

Před supermarketem.

Balík trávy na nožičkách, ještě teď dostávám záchvaty smíchu, když to vidím. Takový trochu Jožin z bažin.

Tady už se balík veze na koni.

Stejně jako tady,

V autě dětem předčítám informace ohledně kempu. Čtu, že dostaneme oběd  a že možnost si vybrat masovou, veganskou nebo vegetariánskou verzi. Za sebe říkám, že chci vegetariánskou. Kuba mne pomalu nenechá domluvit a hlásí: „Já chci masívní.“

Další vesnická prádelna.

Do vesnice San José Calderas dorazíme odpoledne po přejezdu horského hřebene. Německá rodinka už na nás čeká na fotbalovém hřišti. Děti jezdí na kole a hrají fotbal. My dospělí si povídáme, řešíme, co nás čeká následující den.

Po nějaké době přijde majitel cestovní agentury Asoava, se kterou půjdeme na dvoudenní výlet na sopku Acatenango. Vypadá moc mile a sympaticky, pořád se usmívá. Den předtím poslal Alex a Jochenovi podmínky výletu včetně cen, které nám přeposlali. Výlet by měl probíhat takto: v devět hodin sraz na hřišti se všemi věcmi, předají nám vody a oběd, odvezou nás autem na začátek pěší trasy, budeme mít jednoho průvodce pro naše dvě rodiny, všechny děti kromě Týny pojedou nahoru na koni, dolů půjdou pěšky, přespíme v základovém táboře ve stanech zabalení v půjčených spacácích na půjčených polštářích. Cena za jednoho koně a den měla být 400 Quetzalů.

Příjezd na fotbalové hřiště.

Jenže nyní nám majitel Catalino sděluje, že cena za jednoho koně se musela zvednout na 500, protože koně potřebují víc žrát. Catalino nám ukazuje na mobilu video, jak hodně naložený kůň upadne a těžce vstává, jako důkaz toho, jak jsou koně slabí. Naštěstí ale za naše dvě mladší děti nemusíme platit vstup do národního parku a cena výletu je tedy pro každého z nich o 200 Qz nižší, tj. místo 400, za ně zaplatíme 200.  To je pro nás příjemná novinka. Ptáme se, co dalšího můžeme na koně naložit, když ponesou jen děti. Prý jeden batoh o hmotnosti maximálně 10 kg. Catalino nám také slibuje, že nahoře nás bude čekat whiskey a pro děti marshmallow, které si budou moct opéct na ohni. Tak často říká „honestly“, až je to podezřelé. K tomu dodá, že vesnice je bezpečná, protože je tam dvaadvacet policistů a že našim autům, která budou jednu noc bez nás zaparkovaná na hřišti se nic nestane. Jeho bratr na ně bude dohlížet. Jsme docela unavení, většinu balení necháváme až na následující ráno. Dnes jenom Janek vyleze na střechu, snese vestičky a uklidí potápěčské brýle. Nachystáme čepice, nákrčníky a rukavice pro každého jednu sadu. Zbytek si jen promyslíme a pak jdeme raději spát