Přejezd k La Paz

 Po 16.5. Playa Juncalito  (Baja California, Mexiko) – Campestre Maranaths, u La Paz  (Baja California, Mexiko)

Ranní plážová klasika – běhání i plavání a tentokrát i paddleboardování. Po obědě odjíždíme a míříme k La Paz. Cestou se po delší době zase učíme. Na pláži nám to učení moc nejde. Jen Justýnka je schopná samostudia, Kuba občas přinutím napsat stránku do písanky a něco přečíst, ale to je vše.

Ráno na pláži.

Derek, Dominique, Isabela a Damian z Kanady jsou na cestě už od září.

Cesta je docela dlouhá. Na oběd zastavuje na jedné křižovatce na tacos. Mají jen hovězí, ale Joli je má nejradši.

Těsně před hlavním městem mexického státu Baja California Sur by měl být RV park (kemp pro obytná auta), který není na pláži u moře,  ale je trochu ve vnitrozemí. Zastavujeme tam a hned se nám tam líbí – čisto, palmy, horká voda ve sprchách, prádelna a hlavně bazén plný sladké vody. Cena na „dry camping“, tj. kempování bez připojení na vodu, elektřinu a odpad, je pouhých 300 pesos. Včetně používání bazénu.

Cesta se nejdřív klikatila, ale pak byla rovná jako podle pravítka.

Místo v kempu není třeba rezervovat, pokračujeme tedy dál s tím, že se vrátíme později odpoledne. Potřebujeme ještě nakoupit a nabrat pitnou vodu. Ta v kempu není pitná.

Regál se zeleninou ve Walmartu - oddělení nazvaná: zelenina, papričky, papriky, …

Limetky prodávají po kilech.

Speciální mexické koření.

Náš první nákup v mexickém Walmartu je poměrně rychlý. Walmart si drží americký standart – wifi, čisté toalety a rozmístění sekcí se zbožím. Zboží už ale je mexické. Coca-cola je sladší, ananas zralejší a na papriky tu mají dvě sekce v oddělení se zeleninou. Vlastně i jogurty jsou sladší, i když je na nich napsáno, že tam není žádný přidaný cukr, nějak je sladí. Tzatziki, které jsem z takového jogurtu onehdy připravila, chutnaly podivně.

Z Walmartu jedeme rovnou do kempu, děti naskáčou do bazénu a Janek jede ještě sám pro vodu do vodárny. Tam poprvé trochu bojuje s tím, že vodu nenabíráme do garafonů, ale do kanystrů. Obsluhu zřejmě neumí dobře počítat nebo se jí jen nechce. Takže si janek nechává napouštět vod do jednoho garafonu a z něj ji přelévá do nádrže v autě. Je to pakárna, ale je to rychlejší než přejíždět k jiné vodárně.

Děti byly z bazénu nadšené. Vydržely by tam hodiny a hodiny. Navíc byl překvapivě hluboký, takže oblíbená hra na lovení mušle ze dna bazénu byla o to zajímavější.

Večer se nakonec v bazénu zaplave i Janek. Kemp má zřejmě nějakého amerického provozovatele, u bazénu je „bazénový řád“ španělsky i anglicky. Jinak tam naštěstí moc cedulek není, tyhle americké příkazy a zákazy nám tu vůbec nechybí.

V kempu byla spousta dobře udržované zeleně.

Na noc se v kempu krásně ochladí.