Odpočinek nad oceánem

4.5. Puerto Zeppelin, kousek se Ensenada (Baja California, Mexiko)

Ospalé ráno. Janek chystá snídani, ale já nedokážu vstát. Padá na mne únava z posledních dní, kdy jsem byla hodně nervózní z toho, jaké to v Mexiku bude. Pomalu snídáme. Týna jde běhat.

Když konečně vstanu, chvíli cvičím, ale pak si užívám volna, klidu a bezpečí a hodně odpočívám. Děti se chvíli učí – Týna a Joli samostatně vypracovávají matematiku. Kuba píše do písanky.

Týna se učí.

Kytička od dětí.

Kuba se učí.

Kafe musí být :-)

Na oběd jdeme do místní restaurace, ale je to na dlouho. Kromě nás tam jsou ještě tři starší dámy. Jídlo je nic moc, tak jsem trochu zklamaná. Joli to nechutná vůbec, ani hranolky, které jsou posypané nějakým zvláštním červeným kořením. Já se trochu přejedla předem salsy a tortillových chipsů, které přinesli hned jak jsme si objednali, takže jím jen guamacole a hranolky. Burito s hovězím mi moc nechutná. Kubovi jeho hamburger, který má minimálně dvakrát tolik masa, co ty americké, chutná. Janek svoje ceviche taky sní. Nedojedené zbytky si odneseme na vlastním talíři a později jimi nakrmíme kočičku.

Po obědě si Joli čte, Týna maluje, Kuba sbírá dřevo a hladí kočku, Janek něco dělá a já usínám na posteli, kterou pro mne rozložila Týna. Je tak krásné mít možnost si po obědě zdřímnout. Kolikrát si říkám, že byla bych to nejvzornější batole – snědla bych oběd a pak bych to hned zalomila do peřin.

Janek s Kubou se jdou podívat dolů na pláž, ale i Kuba je nějaký unavený ani kopat díru ho nebaví. Pak se jdu podívat na pláž já s Týnou a poté necháme děti u auta a jdeme se podívat na druhou stranu, na útesy nad oceánem. Je to tam romantické.

V kempu je možné si půjčit kajaky, ale moře mi připadá dost neklidné a pobřeží příliš skalnaté na to, abychom to zkoušeli. Myslím, že tady na Baja budeme mít ještě příležitost si kajaky užít na klidnější vodě.

Před večeří, ještě když svítí slunce, se jdeme umýt. Janek zaplatí za sprchy. Myslela jsem si, že budou v budově se záchody, ale jsou jinde. V takové „chýši“ s kamennými zdmi a rákosovou střechou. Janek otevře dveře, uvnitř je to také celé kamenné. Dokonce je tam kamenný stolek, což je vlastně skála. Joli to těžce nese.

Ona sprchová chýše.

Zavřeme se dovnitř jen my holky. Ručníky a oblečení odkládáme na skálu. Chvíli řešíme kudy vlastně bude voda odtékat, podlaha je celá kamenná, nikde nevidíme odtok. Nejdřív se sprchuji já. Voda je vedená plastovou trubkou a vytéká přímo z ní. Není tam žádná sprchová hlavice s kropítkem, voda prýští přímo z trubky. Navíc je pochopitelně studená, ne tak studená jako je studená studená voda v Česku, spíš je taková vlažná.

Kuba ve sprchové chýši.

Zvládám se základně umýt, ale na mytí vlasů nemám odvahu. Chtěla jsem se začít otužovat už na Floridě, ale zřejmě se budu otužovat až tady v Mexiku. Holky se taky opatrně a rychle umyjí. Pak pustíme dovnitř kluky. Jak se později dozvídám, Janek si umyl i vlasy. Ve výsledku je ale fajn, že jsme umytí. Hned se cítíme lépe.

K večeři opět grilujeme. Joli a Kuba dojídají poslední včera upečené housky. Nechápu, proč jsem je podle toho jednoduchého receptu neupekla už dřív. Kuba je spokojený, že chutnají jako české rohlíky, které mu na cestách chybějí. Dnes jsem zase jednou pekla chleba a zkoušela upéct granolu. To, co jsem upekla je sice dobré, ale už teď tuším, že ráno mi to s jogurtem chutnat nebude.