Ledovec Perito Moreno

So 26.11.– vedle mostu, (Argentina) - benzínka YPF, El Calafate, 258 m.n.m. (Argentina)

Tento dnes trávíme celý v NP Los Glacieres. Kocháme se pohledem na ledovec a Janek fotí jak o život.

Když posnídáme, začne Janek nervózní, protože kolem projíždíme víc a více aute směrem do národního parku. Musíme si tedy pospíšit, aby nás všichni nepředběhli a nezabrali místa na parkovišti.

K ledovci je to od našeho nocležiště ještě kus cesty. Zaparkujeme jako jedni z prvních na obřím spodním parkovišti, ze kterého vede stezka směrem k ledovci. Odchod nám chvíli zabere – postupně potřebujeme všichni na záchod, pak se pro něco vracím a někdo mi říká, že musíme přeparkovat. Takže jdu pro Janka, ten přeparkuje. Naštěstí ale sebou vezmu růžový batoh s větrovkami, který jsme původně brát nechtěli, protože nám připadalo, že je dost teplo.

Konečně vyrazíme po kovovém chodníku směrem k ledovci. Prvních pár set metrů je teplo, ale jak zahneme za roh, začne foukat studený vítr a v tu chvíli vytahujeme z batohu větrovky. Jak se nám teď hodí. I tak je nám docela zima. Zajdeme se ohřát do jídelny u druhého parkoviště. Horká čokoláda nás opravdu zahřeje natolik, že se v pohodě vrátíme do auta, kde si dáme teplý oběd a odpočineme si.

Ledovec Perito Moreno je jeden z několika, který “teče” z Patagonského Ledovcového Pole. Jednoho z mála na světě, které se ještě stíhá “doplňovat” sněžením v horách a ledovec tak zatím neustupuje, ale v nekonečném proudu se valí dolů, odtává, praská, láme se a rozpouští na hladině Lago Argentino. Plocha tohoto kousku je 254 km2 (větší než město Buenos Aires), délka 30 km, čelo má obvod 5 km. 50-70m ho kouká z vody, zhruba 140m je ho ponořeno pod hladinou jezera, na kterém se jeho čelo částečně vznáší. Co je ale nejhustější, ledovec je pohybuje průměrnou rychlostí 2,2m za den(!). 200m x 5000m x 2,2m = 2,2 miliónů m3 ledu každý den.

Některé kusy vyloženě zářily modrým světlem

V tomto místě se jednou za X let udělá špunt až ke skále, zezadu nastoupá voda, vymele obří tunel a pak to nakonec celé pompézně řachne dolů.

Horní parkoviště bylo bussy v době příjezdu tours, odpoledne tam byl už klid.

Maminčina sekaná měla úspěch.

Když po obědě vyrazíme zase k ledovci (chceme si ještě projít další část chodníčků), jsme překvapeni, že tam skoro nikdo není. Dopoledne davy, teď ani noha. Až později nám dojde, že dnes odpoledne hraje Argentina zápas na mistrovství světa.

Projdeme si celou červenou trasu, která vede velmi blízko ledovce. Rádi bychom viděli, jak se kus ledu odtrhne a padá dolů do vody, ale nemáme to štěstí a trpělivost. Děti už jsou unavené a tak se s nimi vracím do autu. Janek zůstává u ledovce fotit a natáčet, kdyby se něco utrhlo. Taky, že se utrhne. Kubu pak mrzí, že to neviděl. Ještě jde k ledovci, ale už se neutrhne nic, co by stálo za řeč.

Cestou zpět ještě nakoupíme v pekárně (Kuba miluje to kaiserkové pečivo). Na noc přejedeme na benzínku, kde osprchuje a využíváme wifi. Zítra bychom chtěli opustit El Calafaté a vydat se zpátky do Chile do národního parku Torres del Paine.