Inkoustově černý displej
Ne 2.4. Osprey Bay Campground, Cape Range National Park, 5 m.n.m. (Western Australia, Austrálie)
V noci jsme se moc nevyspali, bylo teplo, vzduch se moc nehýbal. Ráno je stále zataženo a dusno. Už včera jsme se rozhodli, že jednu noc z těch zarezervovaných v kempech u reefu vynecháme a raději se vrátíme do karavan parku v Exmouthu. Místní počasí v kombinaci s nedostatkem prostoru v autě a malou zásobou vody je na nás moc náročné. Po každém koukání se potřebujeme osprchovat, abychom ze sebe spláchli sůl. Koupili jsme si pro tento účel tzv. solární sprchu – dvacetilitrový plastový pytel se sprchovou hlavicí, který se zavěsí na háček na boku auta, a je možné se jím osprchovat. Na opláchnutí soli to stačí tak akorát. Těch dvacet litrů nám vystačí tak na jedno osprchování po koupání nás pěti, možná trochu víc. Spotřeba vody tím dost vzroste a tak se snažíme šetřit vodu jinak – omezujeme mytí nádobí na nezbytné minimum a také k mytí nádobí používáme mořskou vodu.
Dopoledne se jdeme všichni koupat. Janek by chtěl nafotit nějaké podvodní fotky. Jeho iPhone se už poté, co Joli v Kostarice spadl asfaltovou silnici a rozbil se displej, nedá použít. Zkoušeli jsme to v Kolumbii po výměně rozbitého displeje za nový a do mobilu trochu nateklo. I proto mi Janek koupil v Kolumbii nový voděodolný Samsung. Můj starý Samsung, ve kterém zůstala moje česká SIM karta, dostal k užívání Kuba, a někde v Austrálii, už když jsme měli busík, se telefon ztratil a od té doby se nám jej nepodařilo najít. Možná je někde zapadlý, ale přes veškerou snahu jsme jej nenašli. Trochu doufáme, že se možná objeví až budeme busík celý vyklízet v Perthu, i když moc šancí tomu nedáváme.
Takže proto vezme Janek s mým svolením můj Samsung. Několikrát se ho ptám, jestli je opravdu voděodolný. Nechce se mi tomu věřit a já sama bych svůj telefon do vody nikdy neponořila. Je pro mne tady na konci australského kontinentu tak cenný, že bych nechtěla riskovat, že se mu něco stane. Janek tedy zkontroluje přední sklo, jestli není rozbité – to není a pustí se fotografování. Nafotí, jak se s Týnou ponořujeme do vody, a pak někam zmizí. Vidíme ho kus od nás. Já se držím dětí, hlídám je a organizuju, abychom plavali u sebe, moc se nerozprchli. Přeci jen tu jsou trochu proudy, korály pod námi jsou ostré a já mám v moři děti ráda pod dohledem. Jasně, člověk si tolik neužije tu krásu pod vodou, ale to mi nijak nevadí. Janek tedy fotí a natáčí, voda je zakalená, korály tu jsou docela poničené, ale rybičky jsou hezky barevné, to zas jo.
Pak vylezeme z vody, opláchneme se a odpočíváme. Janek si nás nevšímá a je tak nějak bokem. Když si vydechnu, vstanu a všimnu si, že drží v ruce můj telefon, ochranné sklo je sundané a něco s ním dělá. Ptám se, co se děje a on mi sděluje, že do mobilu natekla voda. Moc si toho nevšímám, myslím si, že to uschne, stejně jako to bylo u jeho iPhonu tehdy v Kolumbii. Jenže když pak telefon vidím, je mi jasné, že vyschnutí nepomůže. Kus displeje zčernal, do zbylé části se rozlévá tmavě modrá difuzní skvrna, mobil nejde odemknout. Janek vytáhne aspoň SD kartu, na kterou se ukládají fotky a usuší ji. Během dne displej kompletně zčerná. Já nám z toho oběma zle. Janek si pak všimne, že zezadu mobilu je prasklina, kterou musela voda natéct dovnitř a tak je nám jasné, že přístroj už neoživíme.
Během dvou následujících dní mi postupně dochází, o co všechno jsme přišla. Není to jen přístroj (ten se dá snadno koupit nový (jenže já bych radši nový koupila v Česku, abych na něj měla záruku) a navíc dostanu Jankův starý iPhone), ale přišla jsem všechny fotky, všechna přihlášení do účtů. Ztratila jsem část své nezávislosti a také kontakt se světem – nefunguje WhatsApp, nemám přístup do internetového bankovnictví, platím si Skype už na dvou různých mobilech, abych mohla volat babičce a kolegyni z práce a nemám k němu přístup a nemám sílu to řešit. Přišla jsem o nahrané záznamy cvičení, podle kterých cvičím, o stažené zvukové záznamy meditací. Všechno se to dá pořídit znovu, ale jsou to hodiny práce a navíc přitom člověk musí být na signálu nebo ještě lépe na wifi, což my moc často nejsme. Problém je i v tom, že já to s iPhony moc neumím, je to úplně jiný systém a už je mi trochu zatěžko se jej učit. .
Hrajeme Uno.
Toť vše. Zbytek dne si moc nepamatuju. Asi jdeme ještě jednou plavat, hraju s dětmi Uno, vařím a padesátkrát zametám písek v busíku.