Turquoise Bay
Po 3.4. Osprey Bay Campground, Cape Range National Park, 5 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) – 80 km – RAC Exmouth Cape Holidy Park, Exmouth (Western Australia, Austrálie)
Celý den je moje náladu silně poznamená zničeným mobilem. Všichni ráno vstanou a šáhnou po mobilu. Já se ani nemůžu podívat, kolik je hodin. Takže asi tak.
Ráno všechno rychle sbalíme, abychom se, co nejdřív dostali na místo, ze kterého vychází krátký trek. Středem poloostrova, jehož jméno se mi nedaří dohledat a na jehož konci leží Exmouth, se táhne hřeben nízkých kopců Cape Range. Nacházejí se tam kaňony a zřejmě i nějaké staré krasové jeskyně, kde žijí bezbarví živočichové, které jsme viděli v muzeu. Mne láká procházka kaňonem a tak zastavíme na parkovišti u výchozího bodu Mandu Mandu trailu. Je vedro. Krátký okruh měří jen tři kilometry a v tom úmorné horku je tak akorát.
První část cesty vede korytem občasné řeky, které je plné světlých oblázků. Děti, které vyrazily napřed vyplaší klokana. Po kilometru chůze kaňonem, se pěšina stočí a vystoupá nahoru na rezavě červené skály. Stoupáním se zadýcháme a Kuba se sekne. Normálně bych to byla já, kdo by tam s ním čtvrthodiny zůstal a trpělivě čekal až nabere síly a změní názor, ale dnes nemám sílu být laskavá. Jdu napřed a užívám si výhledy z kraje do krajiny z kraje útesu. Janek to s Kubou nějak zvládne, holky na nás počkají a všichni pokračujeme dál cestičkou vedoucí nad kaňonem. K busíku se vrátíme zpocení a přehřátí. Jen se napijeme a rychle nasedneme do auta, kde pustíme klimatizaci a přesuneme se na parkoviště u Turquise Bay.
Na parkovišti v Turquise Bay parkují dva autobusy plné důchodců. Všichni mají stejné modro-bíle pruhované osušky. Nějaká agentura je sem vyvezla a průvodci jim teď chystají ve stínu občerstvení. Co bych za to někdy dala. Cítit se opečovávaná a moci vydechnout od toho nekonečného zápřahu, kterým je péče o pětičlennou rodinu. Naposledy jsem si vydechla před dvěma měsíci, od té doby jsem se nezastavila a možná i to je důvod, proč je mi dnes tak zle a nedokážu nic dělat.
Ale šnorchlování v Turquise Bay si ještě užiju. Ono to ani jinak nejde. Voda je teplá tak akorát – dá se do ní vlézt bez váhání a přitom po chvíli začne chladit a člověku naskáče husí kůže. Z vody vždy lezeme příjemně osvěžení. Tohle místo je zajímavé v tom, že ve vodě je slabý proud, který člověk unáší podél pláže. U vchodu na pláž si necháme boty a sluneční brýle. Popojdeme asi sto metrů proti proudu a teprve tady se ponoříme do vody a doplaveme ke korálům. Místo, kde pod vodou rostou korály, se na dálku pozná podle toho, že voda je znatelně tmavší než jinde. Doplaveme ke korálům, kocháme se pohledem na tu nádheru, zatímco proud nás pomalu unáší směrem s vchodu na pláž. V Osprey Bay byly korály poničené (asi cyklónem), ale tady jsou vzrostlé, živé a barevné Jsou tu malé trsy fialových korálů, velké rozvětvené korály s modrými konci i útvary, který svým tvarem připomínají lidský mozek. Kolem nich a mezi jejich kamennými větvemi se pohybují spousty menších i větších barevných rybek. Narazíme na stovky maličkých rybiček i na hejna velkých stříbřitých ryb, který vypadají moc chutně. Joli dokonce spatří chobotnici. Dětem jedno driftování stačí, my s Jankem si to dáme dvakrát.
Na parkovišti se osprchujeme solární sprchou, převlečeme do suchého oblečení a vyrazíme směrem do Exmouthu, kde zastavíme v karavan parku. Je dusno. Chvílemi spadne z nebe pár kapek. Počasí je opravdu úmorné. Janek a děti obstarají společně všechno to, co bych jinak z velké části dělala já sama – nanosí jídlo do ledničky, vykládají auto, přerovnají věci, připraví oběd. Já jen ležím s cítím se fakt mizerně, potřebuji být chvíli sama v bezpečí auta.
Na večeři vyrazíme ven na pizzu do místního řemeslného pivovaru. Je tam příjemně živo. Pizzy jsou malé a drahé, pivo silné a vychlazené. Dám si zázvorové a hned je mi líp na těle i na duši. Pozorujeme ostatní návštěvníky. Odcházíme s dobrou náladou, děti si prozpěvují a je nám hezky. Na chvíli se totiž ochladí a není takové dusno.
Když se vrátíme, je už úplná tma, i když je teprve půl osmé. Dám vyprat všechny ručníky, které to už fakt potřebují a pověsím je na šňůru. I takhle v noci, rychle schnou. Když je čas jít spát, udělá se zase hrozné dusno a vedro. Ve vedlejším stanu vříská asi půl hodiny nějaké přehřáté mimino. Usínáme vyčerpaní v letních pyžamech bez zakrytí přikrývkami.