Výlet do Hirošimy

Po 9.1. Kotori House, Minimi-ku Nishikujo Ukaikojicho 6-18, 601-8405, Kjóto, 30 m.n.m. (Japonsko)

Ranním vlakem do Hirošimy, prohlédnout si památník a muzeum a odpoledním vlakem zpět. V době, kdy se na Ukrajiny, takový kousek od naší země, válčí, má tento výlet ještě hlubší smysl než kdykoliv jindy během našich životů. Muzejním obchůdku si koupíme nálepku s holubicí a nápisem „No more Hiroshimas“ (Už žádné Hirošimy), abychom si ji po našem návratu domů, přidali k ostatním na zadní stranu auta.

Japonská mládež míří do školy.

Toto je snad poprvé za naši cestu kolem světa, kdy podnikneme takový ten klasický výlet. Ráno vstát, vyjet vlakem na výlet, prohlédnout si nějakou památku a vlakem se zase vrátit. Je to jiné než v domově na kolech, kdy na cestu vyrážíme až, když se nám chce a vše potřebné si vezeme s sebou.

Na vlakovém nástupišti v Kjótu.

Ráno je trochu stresující, ale na nástupiště jsme včas a ještě si stihneme koupit kávu ve Starbucks. Místa ve vlaku máme rezervovaná hned u sebe. Holky si zaberou počítače a učí se. Kuba hraje na mobilu a poslouchá audioknihy. Někdo na Instagramu mi doporučil sérii knih Hraničářův učeň. Podařilo se mi je sehnat jako audioknihy, které Kubovi nahraju na mobil a on je pak poslouchá během delších přejezdů nebo pochodů. Baví ho to natolik, že se nám pak po domě schovává a když si ho dlouho nevšimneme, hrdě prohlašuje, že by byl dobrý hraničář.

Hirošima je přístav, sídelní město prefektury Hirošima a největší město regionu Čúgoku na západě největšího japonského ostrova Honšú. Žije v něm přes milion obyvatel). Etymologicky je slovo Hirošima složeno ze slova široký (hiro) a ostrov (šima), tj. široký ostrov. Město se nachází v deltě řeky Óta. Šest kanálů této řeky rozděluje Hirošimu na několik ostrůvků. Dne 6.8.1945 dopadla na město atomové bomba a doslova jej srovnala se zemí.

Cesta z Kjóta do Hirošimy trvá skoro přesně 2 hodiny (je to 354 km). Ve vlaku je wifi a mně dojde emailová odpověď z českého velvyslanectví v Tokiu na můj dotaz ohledně našich voličských průkazů. Průkazy na nás čekají na ambasádě. Mám z toho radost, to elektronické objednávání průkazů na dálku je sice super vymoženost, ale zároveň velká nejistota. Nedostali jsme z magistrátu žádnou odpověď o obdržení žádosti ani zprávu o jejím vyřízení, takže jsem to raději ověřila, abychom se na velvyslanectví nehnali zbytečně. To stejné budu muset provést před druhým kolem s velvyslanectvím v Sydney. Tam pojedeme opravdu jen kvůli volbách a bude to znamenat docela dost kilometrů navíc.

Náš program v Hirošimě jednoduše okopírujeme od jedné rodiny, která o tom svém podrobně psala na svém blogu. Podle „návodu“ na jejich blogu dojedeme tramvají do oblasti, kde jsou památníky a muzeum, okopírujeme dokonce i místo, kde si dávali oběd. Je to ve výsledku úplně akorát a přiznávám, že jsem ráda, že nemusím nic složitě vymýšlet a plánovat. Díky, Earthrekkers, moc jste nám pomohli.

Hirošima - tramvajová zastávka kousek od místa, kde vybuchla atomová bomba.

První, co uvidíme, když vystoupíme z tramvaje, jsou ruiny jedné z mála staveb, která zůstala po výbuchu atomové bomby stát. Říká se jí Atomový dóm (Atomic Bomb Dome). Fotky zničeného města s rujnou této stavby obletěly v roce 1945 celý svět a stavba se tak stala symbolem a i když to původně nebylo v plánu, tak zůstala zachována. Pro nás Čechy je zajímavé, že stavbu navrhl český architekt Jan Letzel (v jeho hrobce v Náchodě je symbolicky umístěn fragment z Atomového dómu).

Před atomovým dómem je jednak spousta turistů, jednak spousta aktivních japonských důchodců, kteří se jako dobrovolníci starají o turisty a o místo. Někteří uklízejí, někteří nabízejí komentované prohlídky zdarma, jiní rozdávají origami – jeřáby. Nás se ujme jedna maličká Japonka a nabízí nám prohlídku zdarma, děti jsou proti, ale ona jako by to nevnímala nebo nám nerozuměla, nás urputně provází dál. Bohužel mluví anglicky s takovým přízvukem, že jí skoro vůbec nerozumíme, nakonec se s ním důrazně rozloučíme a vydáme se objevovat Hirošimu po své ose.

Naši pozornost upoutají lidé koupající se ve vodě. I u nás je v poslední době otužování hodně populární a člověk čas od času zahlédne otužilce vstupujícího do Vltavy, jenže Japonci to berou extra vážně. Je jich tu celá skupina, spíše starší muži a jedna žena. Ve vodě jen tak neplavou, oni tam předvádějí něco jako synchronizované plavání, jen na hlavách mají místo plaveckých čepic bílé kšiltovky. V jednu chvíli jsou ve vodě jen dva a mávají u toho maličkými červenými slunečníky. Japonské otužilecké akvabely v akci.

V Hirošimě je památce svržení atomové bomby věnováno velké prostranství, kde je v krásném parku atomový dóm, několik památníků a muzeum. My si prohlédneme ještě památník dětským obětem (Dětský památník míru), na jehož vrcholu je dívka držící orizuru (papírového jeřába).

Památník dětským obětem (Dětský památník míru).

Dětský pomník míru byl postaven na památku Sadako Sasaki a tisíců dalších nevinných dětí, které zemřely v důsledku atomového bombardování Hirošimy. Když byly Sadako 2 roky, byla svržena atomová bomba a byla doma asi 1,7 kilometru od hypocentra. I když brzy po bombovém útoku neměla žádná zjevná zranění, deset let po bombovém útoku byla náhle hospitalizována kvůli leukémii. Po osmi měsících v nemocnici zemřela obklopena svou rodinou. V nemocnici pokračovala ve skládání orizuru (papírových jeřábů) s touhou uzdravit se. Příběh Sadako a orizuru se rozšířil po celém světě. Dnes je Orizuru známý jako symbol míru.

Poté si projdeme National Peace Memorial Hall for the Atomic Bomb Victims, což je stavba postavená v roce 2002.

Pak už máme hlad a vyrazíme na oběd na místní specialitu „okonomiyaki“, což jsou jakési palačinky připravované se spoustou dalších ingrediencí. Je to přesně takový druh jídla, který Janek miluje, ale Joli jíst odmítá. Takže na tom, co budeme mít k obědu nepanuje shoda. Nebudu to rozebírat, ale Janek má hladem zatemněný mozek a nezvládá komunikovat. Takže zůstane s Kubou v podivném prostoru, kde je několik přípraven této speciality, a já vezmu holky ven, aby si koupily něco v maličkém supermarketu. Holky se nají venku, já se vrátím v době, kdy už Janek a Kubou mají jídlo přes sebou. Dojím po Kubovi jeho porci, která je opravdu moc dobrá, ale Joli by fakt nechutnala.

Okonomiyaki je oblíbené smažené jídlo, které se skládá z těsta a zelí. Přidávají se do něj vybrané omáčky a přísady, které se mohou značně lišit (cokoli od masa a mořských plodů po wasabi a sýr). Tato variabilita se odráží v názvu pokrmu; „okonomi“ doslova znamená „podle chuti“. Toto jídlo je obzvláště populární ve městech Hirošima a Ósaka.

Zdroj: japan-guide.com

Hiroshima National Peace Memorial Hall.

Posilněni obědem se vracíme do parku a navštívíme Hiroshima Peace Memorial Museum. Muzeum jsme spíše jen proběhly. Bylo plné příběhů a realistických fotografií. Tak realistických, že jsme na ně nedokázaly dívat a děti je nechtěly vidět. Jen Týna si jednotlivé příběhy četla a překládala. Většina hlavní expozice se nacházela v temné hale, když člověk vyšel ven, zalila ho spousta světla procházecího velkými okny, z nichž byl dechberoucí výhled do celého parku. Lavičky tam umístěné slouží k rozjímaní a zpracování dojmů z expozice, protože ty jsou opravdu silné.

Muzeum.

Výhled do parku.

My jsme na rozjímání moc času ani prostoru neměli. Koupili jsme si výše zmíněnou samolepku s holubicí a došli na tramvaj a dojeli na nádraží právě včas, abychom stihli vlak do Kjóta.

Tramvají zase na nádraží a pak vlakem do Kjóta.