Týdeník 21-22/2025

KUCHAŘKA JDE DO TISKU

Poslední korektury, poslední úpravy fotek, odeslat data do tiskárny a čekat.

Byly to nervy. Ne s tím, že by bylo málo času a něco bych nestíhala, ale stalo se přesně to, čeho jsem se obávala. Na zkušebních nátiscích z tiskárny, které mají imitovat tisk na matném “knižním” papíru, vyšly všechny fotky moc tmavé a nevýrazné. Přitom na stránkách , které tiskárna vytiskla jinou technikou, byly fotky překrásně barevné, syté a zářivé. “Knižní” papír se totiž chová jinak než běžný papír a fotky je potřeba speciálně upravit. Upravila jsem tedy dvě fotky, nechala si udělat nové nátisky a podle nich upravila zbylých 70 fotek.

Strávila jsem tím celý jeden večer a jeden den na cestovatelském festivalu na Slovensku.

Grafička pak fotky v připravené knize prohodila, opravila ještě pár chyb (asi tak jednu na každé stránce), které jsem v knize našla a zaslala mi “tisková data”, která jsem poslala do tiskárny. A teď děj se vůle boží, ať to dobře dopadne a fotky se povedou.

Ve středu se jdu na tisk podívat.

Z konference jsem dorazila odpočatá a plná pozitivní energie. Nátisky mne zase uzemnily. Nedopadly dobře.

Všechno, co mi přišlo z tiskárny. Dva nátisky - zkušební odhad toho, jak budou fotky vypadat na papíru, na který se bude tisknout. K tomu jedna sešitá knížka vytištěná na A4, ale ve skutečné velikosti. V té jsem pak hledala poslední chyby.

Upravuju fotky v obytňáku během festivalu, zatímco ostatní chodí na přednášky a jiný program.

První nátisk kuchařky nedopadl podle představ. Byl moc tmavý (jedná se o fotky v pozadí).

Druhý zkušební nátisk . Zkoušela jsem na dvou fotkách, jak moc fotky zesvětlit a jak moc zvýraznit barvy. Odhadnout to není snadné. Na monitoru vypadají v takovém stavu fotky fakt příšerně, natištěné docela slušně

Tahle fotka skořicového šneka se do kuchařky nedostala. Mám ji ale moc ráda.

SHRNUTÍ

Hurá, máme novou střechu i fotovoltatickou elektrárnu.

Byla jsem tři dny na konferenci v Liberci a neskutečně jsem si odpočinula od běžných povinností matky tří dětí a přitom se dozvěděla spoustu nových věcí a seznámila se s novými lidmi.

Ráda bych napsala, že tyhle dva týdny byly konečně nějak v pohodě, ale mám pocit, že celá první půlka tohoto roku je nezvykle náročná. Sotva člověk něco vyřeší a chtěl by si oddechnout, objeví se další problém, úkol nebo nečekaná událost.

POZITIVA

Konference. Mám je ráda.

Liberec a Galerie Lázně.

Vědečtí kolegové.

Déšť v Brně.

Cestovatelský festival ve čtyřech. Bylo to fajn být spolu.

Neskutečně krásně zelená příroda.

Chladné jaro.

Z liberecké galerie.

CVIČENÍ

Na cvičení nebyl prostor, čas a ani myšlenky. Snažila jsem se aspoň chodit pěšky, když to šlo.

I tak se mi z ničeho nic zapojily hýžďové svaly a celou mne to narovnalo. Kráčím si tak po ulici a z ničehonic cítím impulz ve svalech pod hýžděmi. Něco se tam aktivuje, pánev se narovná a já najednou jdu s větší lehkostí.

Je neuvěřitelné, jak se svaly postupně zapojují, začínají správně fungovat a celé mé tělo se rovná. Každý den děkuji Manuele za cvičení a Paule za kurz MBSR. Bez nich bych to nešlo.