Serpentýnami přes Sierra Norte

St 15.6 Roaguía vesnice u Hierve el Agua, 1800 m.n.m. (Oaxaca, Mexiko) – Centro Ecoturistico San Mateo Yetla, 120 m.n.m. (Oaxaca, Mexiko)

Ode dneška začínáme vstávat v sedm hodin ráno. Až doteď jsme vstávali po osmé, ale teď míříme do níže položených oblastí, kde bude teplo a vlhko a snad jedině ráno bude nějak snesitelně. Je tedy nutné začít vstávat brzy.

Ranní mlha a hladový pes.

Snídáme, Týna běhá, vše balíme a o půl deváté už jsme na cestě. Projíždíme kolem prodejen a výroben mescalů. Koníci snídají. Ten od prodejny, kde jsme včera koupili litr pálenky, má krásnou čerstvou zelenou píci, koníci z prodejny, od které jsme odešli kvůli nepěknému pohánění koníka, mají nějaké suché kukuřičné slupky.

Vracíme se zpátky do Oaxacy. Nakupujeme ve Walmartu, necháváme si umýt podvozek wapkou v myčce aut hned naproti a pak ještě Janek nakupuju AdBlue a hromadu drobností v obchodě s potřebami pro auta. Na parkovišti před prodejnou i rychle obědváme sushi koupené ve Walmartu.

Konečně se vydáváme do kopců nad Oaxacou. Nemáme úplně přesný plán. Když to půjde dobře, můžeme navštvívit nějakou z horských vesniček, když ne pojedeme dál směrem na sever přes pohoří Sierra Norte (Sierra Juárez).

Jde to dobře, ale velmi, velmi pomalu. Hned za Oaxacou se cesta začne kroutit do jedné zatáčky za druhou a kroutit se přestane až asi o 150 km dál. Nejdřív stoupáme prudce nahoru, pak střídavě nahoru a dolů a nakonec k večeru sklesáme do nadmořské výšky 140 metrů. Nejvyšší dosažená výška dnešního dne 2900 m.

Obchody cestou.

Děti to naštěstí snášejí dobře Ouška je nebolí. Jen Kubíkovi je jednu dobu zle, tak ho necháme nadýchat čerstvého vzduchu a přesadíme ho dopředu. To přímo zázračně pomůže. To samé se o něco později stane i Joli. Udělá se jí zle, zastavíme, nadýchá se čerstvého vzduchu, posadí se dopředu a najednou je jí dobře, spokojeně se usmívá a něco povídá. Já sedím vzadu a utěšuju Týna, která je nešťastná z toho, že musí celý den sedět zavřená v autě.

Serpentýny, serpentýny, serpentýny.

Na delší dobu zastavujeme jen jednou v městečku Ixtlan de Juáréz. Prohlédneme si kostel se zlatými oltáři a zajdeme na svačinu do budovi, kde se konají trhy. V přízemí mají stánky prodejci ovoce, zeleniny a masa, v provním patře prodávají boty a taky je tam občesrtvení. Objednáváme si „torty“ – obložené housky v tomto konkrétním případě i zapečené jako panini. Objednáváme si příchutě quesillo (později pochopíme, že quesillo je druh sýru, který je podobný slovenské parenici), milaneza (řízek z tenkého plátku masa), chorizo a „combinada“. Je to neuvěřitelná dobrota. Ono, stačí když se zapeče obyčejná raženka se eidamem a šunkou, ale když se zapeče čerstvá mexická houska s výborným místním sýrem, zralým avokádem, rajčetem a naloženou papričkou jalapeno je to blaho v puse. Blaho, které lehce a příjemně pálí. Blaho, které si budu muset dělat častěji, ty naložené papričky jalapeno mají něco do sebe. Janek si chválí „combinadu“, kde je od všeho trochu a já musím dát za pravdu. Je tam nějaké velmi dobře okořeněné maso. Musí zjistit, která z jiných nabízených příchutí to byla, abych si ji někdy dala samostatně.

Kostel v horském městečku Ixtlan de Juáréz.

Maličká restaurace, kde jsme si dali výborné, zapékaná “torty.”

Tohle byla takové dobrota, hlavně díky nakládaným papričkám jalapeno, které tak příjemně pálí.

Cesta je dlouhá, v serpentýnách se nedá číst ani učit ani koukat do mobilu. Posloucháme tedy tři Casablanky za sebou. Všechny tři o cestování v Latinské nebo Jižní Americe.

Trochu rozmazaná fotka. Poslouchání Casablcy nás baví.

Zajímavé je, jak se cestou mění vegetace kolem nás a také jak se mění teplota. Z normálních cca dvaceti klesne na 12°C a když večer dorazíme do kempu, vyskočím z auta a to teplo a vlhkost mne málem porazí. Je 27°C a vlhkost je 100 procentní. Je to jak rána pěstí. Horší než 37°C v Tequille.

Příjezd do kempu vedle uličkou mezi tropickými stromy a keři.

Pomocí silné větve s vidlicí jsme nezdvihávala větve, které nám stály v cestě při vjezdu na tábořiště.

V kempu je vypuštěný bazén a kousek od něj rozbouřená řeka, která se nedávno rozvodnila tak, že tekla i v místě, kde je teď naše auto. Není to moc příjemný pocit.

Pozitivní je, že se rozprší, čímž se ochladí a zmizí komáři. Děti usnou a já píšu tyto řádky. Zítra nás čeká dalších 200 kilometrů, snad už bez serpentýn.

Čas příjezdu 19:36, teplota vzduchu 27°C, relativní vlhkost 100%