Vedro a vlhko jako v čínské prádelně

So 20.8. La Granja Campo y Aventura, Colón, 70 m.n.m. (Panama)

Dnešek musíme prostě nějak přežít. Jednak to počasí, které mne a Janka ubíjí. Druhak  to, že se vlastně nemůžeme nic moc dělat, protože není možná dnes sbalit věci, když je zítra budeme ještě potřebovat a není možná uklidit auto, když ho během dvou dnů zase celé ušpiníme a rozkramaříme. Takové celodenní přešlapování na místě.

Prádelná č. 1

Rozhodujeme se, že tedy pojedeme veřejné prádelny a zchladíme se někde v nákupním centru. Nechám s obří hromadou prádla dovézt do čínské prádelny kousek od jednoho nákupního centra. Pračky fungují na americké čtvrťáky. Akorát v USA jich bylo potřeba osm, tady stačí dva. Zaberu tedy čtyři pračky, roztřídím do nich prádlo, propustím Janka a čekám. Čekám v tom horku a vlhku čínské prádelny, která je asi tou nejšpinavější, jakou jsme kdy navštívili. Kachličky na zemi by potřebovali zamést, pračky jsou špinavé od pracího prášku a za pračkami je stoletá vrstva prachu.

Prádelna č. 2

Ráda bych využila nějak rozumně čas a psala na notebooku zápisky z posledních dní, ale okolí prádelny nevypadá zrovna přívětivě, proto zůstávám jen s mobilem a pár čtvrťáky v kapse. Potím se a čekám. Pak mne napadne zavolat babičce, tak jdu ven a volám. Když prádlo dopere, chci ho přendat do sušičky, ale až teď si všimnu, že ze čtyř sušiček fungují jen dvě a obě dvě jsou obsazené ještě na půl hodinu. Píšu Jankovi, ať pro mne přijedou. Už tu fakt nechci čekat. Přijedou za půl hodiny. Nanosíme mokré prádlo do auta a přejíždíme k jiné prádelně. Bože můj, ta je ještě autentičtější než ta první – velká, temná, plná černošek, které na mně všechny zírají, jsem vysoká běloška s vlasy obarvenými na zlatě-zrzavou barvu, která hledá sušičku, takové sem zřejmě moc často nechodí. S Jankem najdeme a zabereme tři sušičky, zaplatíme pár čtvrťáků a já tam pak čekám, zatímco on vezme děti na pizzu. Když se vrátí, sušičky akorát dosuší.

V této chvíli máme Colónu už fakt po krk. Počasí je dnes ultra horké a vlhké, je tu všude tolik špíny a odpadků, lidé jsou zvláštní. Raději se vrátíme do kempu, protože tady ve městě se necítíme dobře.

To praní mne vyčerpalo tak, že jsem po obědě usnula :-)

Je sobota, nechtěli jsme v kempu moc zavazet, protože to není jen kemp, spíš rekreační zařízení s restaurací, kam se jezdí na víkend nebo třeba na týden, aby člověk vypadl z města. Pracuje tam několik zaměstnanců, ale kromě nás tam až do teď nebyli žádní hosté. Předpokládali jsme, že přijedou na víkend, ale dorazilo jen pár lidí. Rozhodně ne tolik, aby uživili tohle místo. Asi je to tím, že je období dešťů a že lidí po kovidu ještě tolik necestují. Předpokládám, že v zimě (od listopadu do března), kdy je ve Střední Americe období sucha a na to je navázaná turistické sezóna, jezdí daleko víc návštěvníků. My jsme tu v podstatě zcela mimo sezónu.

Večer začne pršet a s občasnými přestávkami prší až do rána.