Přípravy na to „pravé“ Mexiko

Po 23.5. Campestre Maranatha, před La Paz (Baja California, Mexiko)

Dnes je program jasný – úklid auta a koupání v bazénu.

Dopoledne uklízíme kabinu a odpoledne zase budku. Vyklepeme všechny koberečky, vysajeme písek, vytřeme.

Vytřídíme věci, které už nebudeme potřebovat – mapy USA, průvodce a knihy o amerických národních parcích, mušle a kamínky, sešitky s úkoly pro mladé rangery. Už před týdnem či dvěma jsme se rozhodli, že se do USA nebudeme vracet. Nemá to cenu, jezdit všechny ty tisíce kilometrů na sever do Kanady a zase zpět. Ztratili bychom tím dva měsíce času, které by nám později chyběly. Ani nás to moc nemrzí, v Mexiku se nám moc líbí a taky nám tam chutná. V USA už by to bylo pořád to samé dokolečka – další krásný národní park, další sešitek pro mladé rangery. Kanada by bylo jiná, ale je tak rozlehlá a tak daleko, že se nám tam nechce.

Obědváme jen těstoviny s tuňákem a rajčatovou omáčkou. Když se udělá vedro, posíláme děti bazénu.

Derek se vrací z nějakého zařizování a sděluje nám, že kousek od kempu na hlavní ulici je obchod, kde mají paddleboardy za dobrou cenu. Porovnáme tedy věci v autě a jedeme tam. Joli ten obchod zahlédla hned náš první den v La Pazu, ale od té doby jsme si jen nevšimli. Je to výprodejový obchod – vracené zboží z e-shopů a podobné věci. Taková všeho chuť. Máme možnost si vybrat ze dvou nových kousků paddleboardů (jeden stojí 4800 pesos, v surfařském obchodě stálo jedno prkno přes patnáct tisíc). Jeden je tyrkysově modrý, druhý žluto-oranžový. Vybíráme ten s tyrkysovou modrou.

Hurá, máme paddleboard.

Garafóny před vodárnou.

V kempu pak Janek paddleboard poprvé nafukuje, aby otestoval jestli neuchází. Neuchází, ale když jej Kuba vidí, všimne si, že základní barva je šedá a to je problém, protože on šedou nemá rád. Nic na tom nemění, že tyrkysové je jeho nejoblíbenější. Prostě je tam šedá a to je špatně, my jsme nejhorší rodiče a on se jde utopit do bazénu. Několik minut se snaží utopit, ale naštěstí mu to nejde. Pak jej nějak obměkčím a už je to dobré.

Objevila jsem zase nové cvičení na podílení zad. Tak cvičím.

V osm večer si děti pouštějí v autě nějaký film. My se usadíme v zastřešené jídelně, která je v kempu, a plánuje pobyt v Mexico City (CDMX). Cestu tam už mám jakž takž promyšlenou. Neplánuji nic podrobně, protože ono se to vždy nějak vyvrbí. Ani pobyt v CDMX zatím nijak podrobně neplánujeme – chci jen, aby Janek zařídil pase turistico pro naše auto a abychom se domluvili na tom, kde budeme spát.

K tomu plánování: plánuje zhruba trasu a časový rozsah, ale nikdy nevíme předem, kde nám bude či nebude líbit. Jak budeme zvládat počasí, jak dlouho nám potrvá cesta, koho potkáme. Zatím vše trvá déle než bychom čekali. V USA jsme měli dny rozplánované, ale někdy to bylo poněkud stresující, zvlášť když jsme měli rezervace v kempech. Tady v Mexiku zatím žádné rezervace potřeba nebyly. Všichni rozumní cestovatelé sem jezdí od prosince do března, takže teď je tu pusto prázdno.

Asi všichni víte, že v CDMX je špatné ovzduší a proto byl už dávno vyhlášen program Hoy no circula (Dnes nejezdím).  Všechna auta mají den, kdy nemohou jezdit, den se určuje podle posledního čísla na SPZ. Výjimku mají auta s potvrzením o nízkých emisích a auta z půjčoven. Všechna ostatní auta včetně těch zahraničních musí dodržovat podmínky systému.

Noční praní prádla. Vypadám, jak v noční košili, ale mám na sobě šaty a legíny, vše ostatní je v pračce.

Naše auto má na konci SPZ číslo 8. Nemůžeme tedy jezdit v úterý.  Turistický pas (pase turistico) by nám umožnil řídit jakýkoliv den, ale ač se Janek snaží, jak se snaží, nedaří se to. Někde v systému je problém. Nakonec se mu to podaří druhý den dopoledne – problém byl asi v automatických překladačích – důležité je nenechat si přeložit text do jiného jazyka.

Rozhodujeme se, že do CDMX přijedeme ve středu a strávíme tam čtyři noci. Janek objeví, že v aplikaci iOverlander jsou i hotely a podaří se mu tam najít jeden s parkovištěm, na kterém mohou parkovat i vyšší auta. Ta aplikace je snad zázrak. Z postele pak zkoušíme rezervovat v hotelu dva pokoje. Díky bohu mají volno. Přijde nám trochu podezřelé, že nepotřebují číslo naší platební karty, že jim stačí vyplnit jen pár údajů v aplikaci Booking, ale snad to nebude problém. Mít auto zaparkované u hotelu na hlídaném parkovišti je po nás zásadní.

Když máme vyřešeno ubytování a dny, kdy budeme v CDMX, můžeme jít v klidu spát.