Loučení s milovaným bytem

Pomalu postupně do banánových krabic balíme všechno, co během posledních dní v Česku nebudeme potřebovat. Včera jsem sundala obrázky v rámech. Bez obrázků byt najednou vypadá hrozně prázdně, i když prázdný ještě ani zdaleka není. Nábytek budeme do Brna stěhovat až příští víkend a všude je spousta banánových krabic.

Rodinné fotky nad jídelním stolem.

Prázdno sundání obrázků.

Dětské obrázky přilepené washi páskami.

To prázdno působilo tak depresivně, že jsem tam přesunula část výstavy dětských malůvek z ložnice.

Je to pro mne zatím nejtěžší loučení se starým bydlením ze všech našich stěhování. Bydlet v bytě s vysokými stropy byl vždy můj sen. Tenhle byt jsme koupili pár měsíců poté, co jsem se s dětmi přestěhovala do Prahy. Kompletně jsme jej zrekonstruovali a já k němu i okolí postupně značně přilnula. Dlouho jsme přemýšleli, jestli jej prodat nebo ne, ale Janek nakonec racionálně rozhodl, že si ho nechat nemůžeme. Po cestě se vrátíme do domku se zahrádkou v Brně., což je zase splněný sen mého muže.

Už asi tři dny byt oficiálně patří našim skvělým sousedům a dnes se něj byli podívat zájemci o podnájem. Doufám, že se jim tady bude dobře žít, tak jako se tu žilo nám.