Příjezd do kempu

Pá 16.12. Santa Regina, u Rio La Plata, 7 m.n.m. (Uruguay) – La Chacra Holandesa, Atlantida, 39 m.n.m. (Uruguay)

Ráno je zataženo, nechce se nám v kempu Santa Regina trávit moc času a tak to docela brzy zabalíme a pokračujeme směrem na kemp, které jsme v iOverlanderu vybrali jako nejvhodnější pro balení. Jedním z hlavních kritérií pro výběr kemp byla přítomnost bazénu. Projela jsem všechny kempy v blízkosti Montevidea a  Chacra Holandesa měla bazén a skvělé mnohaleté hodnocení. Všichni chválili majitele – holandské manžele Jana a Marieke.

Místo, kde jsme strávili noc.

Kuba a dřevo.

Janek dostal chuť na jídlo nabízené na benzínce v Uruguayi.

Cestou zastavíme v supermarketu, který najdu v iOverlanderu. Mohlo by se zdát, že najít supermarket je snadné, stačí zadat „supermercado“ do Google maps, ale tak snadné to není. Pokud je člověk (už zase) v nové zemi a neví přesně jaký typ obchodu hledá, může hledání podle map docela náročné. Takhle jsem vybrala supermarket, který byl přidaný teprve nedávno, zato se v u něj bylo uvedeno, že tam mají skvělý výběr zboží, čerstvé ovoce, zeleninu a maso.

K obchodu dorazíme těsně před obědem. Není dobré nakupovat hladový, ale když už nemáte, co jíst, tak vám bohužel nic jiného nezbývá. Podle toho taky vypadá nákup. Hlavně Janka musím vždy hodně krotit, protože když má hlad, nakupuje ještě víc než obvykle. Já toho taky dávám do vozíku víc než obvykle, ale u mne je to spíš změna k lepšímu, protože jinak mám tendenci kupovat, co nejméně a tím pádem pak musíme do obchodu častěji.

Obchod je tak dobře zásobený, že se mi z toho chce skoro brečet. Mají spoustu takových lehce luxusních potravin jako je Nutela, několik druhů kyselých okurek (vybírám si německé, tipuji, že budou chuťově nejbližším těm našim, hlavně ne americké, ty se nedají jíst, jak moc jsou kyselé). Mají i skvělý výběr čerstvého masa a také lososa (toho třeba v Chile, kde se hojně chová, prakticky neseženete). Poslední dobou, jak jsme pořád uháněli mezi poli, jsme maso vůbec neměli. Mně samotné by ani nechybělo, ale na Jankovi a dětech vidím, že už na něj mají opravdu chuť a já mám zase chuť vidět, jak pokrm, který uvařím, někdo jí s opravdovou chutí a ne jen z hladu. Takže koupím kuřecí prsíčka do pita chlebů, kuřecí stehna na pečení, dvoje vepřové a jeden hovězí steak. Taky koupíme nějaké bagety, což znamená, že nebudu muset péct „kaiserku“ pořád dokola.

Oběd si dáme v autě, ještě předtím než vše vybalíme. Já mám p dlouhé době něco, co uvařil někdo jiný, lasagne s cuketou (nebo možná tou zvláštní malou zelenou dýní) a šunkou.

Máme nakoupeno, teď je potřeba nechat auto umýt. Je tak zaprášené, že by nám ho snad ani nezvali na loď. Vhodnou auto-myčku hledáme dost dlouho. Zase nás posílají z jedné do druhé, až konečně narazíme na nějakou dost velkou. Je to myčka, kde si musíme auto umýt sami. Zapojí se do toho děti (trochu se pohádají) a pod Jankovým vedením auto umyjí.

Do kempu, který je kus za hlavním městem Uruguaye, dorazíme odpoledne. Ke kempu nevede žádná směrovka, vlastně to asi ani není žádný oficiální kemp, ale farma, kde žijí dva starší holandští manželé, kteří u sebe na pozemku nechávají za drobnou úplatu přespat cestovatele jako jsme my. O tom, že místo existuje, se asi píše jen v iOverlanderu.

Jan nás velmi ochotně provede po celém pozemku, podrobně nám vysvětlí, jak pustit sprchu aby tekla teplá voda, ukáže nám, v kterém z několika domečků, je kuchyně, kterou můžeme použít. Po tomto úvodu se všichni rozprchneme a každý si děláme, co chceme. Dnes není potřeba se nikam hnát. Dnešním cílem bylo nakoupit, umýt auto a dojet do kempu. To máme splněno. Uklízet, prát, třídit a balit budeme až od zítřka. Teď je čas hodit si nohy nahoru, připojit se na wifi a odpočívat po dobře odvedené práci.