Pearl Harbor Memorial

So 31.12. hotel Wayfinder Waikiki, Honolulu 0 m.n.m. (Hawaii, USA)

Dopoledne pošleme děti všechny společně k bazénu a sami si necháme počítače. Janek píše do Austrálie, já řeším školu (dávám dětem na vysvědčení samé jedničky :-). Poté společně rezervujeme ubytování v Tokiu, což už je opravdu za pět minut dvanáct. Kupodivu to není až tak drahé (100 dolarů za noc za malý byt (oproti 200 dolarům v LA nebo New Jersey)). Tou rezervací se mi docela uleví, protože jsme to pořád odkládali a táhli s sebou jako nějaký těžký balvan.

Malý ale dobře zásobený supermarket pro místní.

Do hor jsme se bohužel kvůli krátkému programu nedostali. Snad příště.

K brzkému obědu máme pro změnu sushi z ABC stores. Pořád nám chutná, občas někdo zkusí i něco jiného (třeba misku poke), ale jinak se držíme sushi popř. onigiri (to je takový větší trojúhelníček sushi rýže s nějakou náplní, částečně zabalený v řase nori).

Pak už vyrazíme na autobus č. 20 k památníku Pearl Harbor. Janek by chtěl ještě kupovat nějaké suvenýry, ale já bych už raději byla na místě, protože tam máme na 15:15 rezervaci. Ještě štěstí, že se takhle domluvíme. Jednak pár minut čekáme na zastávce na autobus, ale hlavně autobus tam jede velmi, velmi dlouho. Zastavuje každou chvilku a cesta trvá snad hodinu. Během jeho trasy se dostaneme do horších částí města, kde na zastávkách stojí stany bezdomovců. Je jich tu stejně jako v Los Angeles docela dost.

K Památníku Pearl Harbor dorazíme tak akorát, abychom si dali batoh do úschovny zavazadel a jen s lahví vody vešli dovnitř areálu, prohlédli si muzeum a pak se postavili do fronty na cestu lodí k USS Arizona Memorial. Lístky na něj se Jankovi podařilo vysoutěžit den předem. Vstup do památníku Pearl Harbor je zdarma pro všechny, kapacita není nijak omezená. Kromě muzea nabízí památník i několik dalších míst, která je možno navštívit. Tam už je množství návštěvníků omezené a je nutná předchozí rezervace míst. Rezervovat místa je možné přes „vládní“ aplikaci Recreation.gov, kterou máme v mobilu už od cestování pro USA, nebo přímo a příslušných stránkách. Polovina lístků se rezervuje delší dobu předem (6-8 týdnů), druhá část lístků (75 lístků na jednotlivé časy) je možné rezervovat den předem – rezervace se otevře přesně v 15:00 havajského času. Cena rezervace je symbolický 1 dolar. (Obecně bych řekla, že Američané mají tyhle rezervace skvěle vymyšlené a lístky uvolňují postupně, aby se dostalo i na ty, kteří na dovolenou nemyslí půl roku předem, ale ti, co mají dovolenou rádi naplánováno, tak si je lístky mohou rezervovat s předstihem).

Stejně jako Alcatraz v San Francisku to i dady spadá pod správu národních parků a jejich typické rangery.

Je tu několik zajímavých expozic, vysvětlující nejen to, co se tu 7.12.1941 stalo, ale i to, co tomu předcházelo.

Ale zpět do fronty. Stojíme naštěstí ve stínu, protože na slunci už je hodně vedro. Podsaditý vousatý ranger nás pustí do velkého kinosálu, kde se kvůli covidu žádný film nepomítá, jen dostaneme nějaké informace a také instrukce, jak se chovat u memoriálu lodi Arizona. Je důležité si uvědomit, že se v podstatě jedná o hřbitov – v lodi, která bude pod námi ponořená v moři, zahynulo 1177 námořníků, většinou velmi mladých mužů (17-27 let). Jejich věk hlavně holky šokuje, ti nejmladší byli jen o čtyři roky starší než Týna.

Japonci nenapadli pouze Perl Harbor, ale v rychlém sledu vyčistili a zabezpečili celou obrovskou oblast Tichého oceánu mezi Havají a Japonskem. Záměr nebyl začít bojovat s Amerikou, ale preventivním úderem zlikvidovat Tichomořskou flotilu kotvící zde na Oahu, aby se jim Američani nemontovali do jejich zájmů v západním Pacifiku.

Primárně kvůli přístupu k surovinám, na které měly uvaleny embargo poté, co se začali paktovat s Německem a Itálií (Osa Berlín - Řím - Tokio)

Stihneme i krátký film sestříhaný z dobových záběrů.

Model současného stavu lodi USS Arizona. Plošina s památníkem se klene nad lodí.

Poté spořádaně nasedneme do lodičky, jejíž posádka je stylově oděná, necháme se dovést k památníku. Atmosféra je opravu slavnostní až posvátná. Zrezivělá kostra lodi Arizona vykukuje z vody pod námi. Památník je krásný, celý bílý. V zadní části jsou na zdi vypsaná jména všech, kteří zde při útoku Japonců v roce 1941 zahynuli. Jsou tu pohřbení i někteří přeživší, kteří sice zemřeli teprve před pár lety, ale přáli si být uloženi spolu se svými kamarády z mládí.

Oauhu s bezpečným, ale velmi mělkým přístavem s úzkým průjezdem. Rozhodně dost mělkým na to, aby se dal napadnout letadly s torpédy. Alespoň si to američané do 7.12.1941 Mysleli. Ale japonští koumáci vymysleli na torpéda přídavná dřevěná křidélka a házeli je z minimální výšky, čím tento problém “vyřešili”.

Socha námořníka. Stejná, jako ta u mostu Golden Gate v San Francisku.

Kromě ponorky USS Bowfin je velká atrakce i bitevní loď USS Missouri a letecké muzeum. Každá věc je alespoň na dvě hodiny, tj. bychom tu museli být celý den. Navíc se do těchto částí platí mastné vstupné, tj. by nás půlhodinové nakouknutí vyšlo hodně draho.

Zpět na hotel se vracíme unavení a hladoví. Jízda autobusem je opět hodně dlouhá. Koupíme si večeři, Kuba si zajde do vířivky, Týna cvičí, Joli se učí. My s Jankem jdeme koupit jeden dárek. Já jsem už hodně unavená, sotva pletu nohama. Obrazíme několik obchodů než vybereme ten nejvhodnější dárek Made in Hawaii. Pak ještě dlouho hledáme podnik, kde bychom dostali kafe. Je poslední den v roce, ulice jsou plné slavnostně oblečených a slavnostně naladěných lidí. Jen my hledáme kafe a já se děsím toho, jak při vší té únavě zvládnu sbalit všechny naše věci.

Jsou i tací, co si na Silvestra večer ještě zasurfují.

Na hotelu nejdřív sbírám síly, pak otevíráme šampaňské už v devět a zcela neslavnostně si připíjíme z hrnků. Většina planety už půlnoc stejně měla, my jsme jedni z posledních. Teprve pak se pouštíme do balení. Děti usínají zatímco my s Jankem balíme. Naštěstí to není tak zlé, protože většinu věcí jsme nevytahovali. Když máme sbaleno, zhasneme a padneme do postele.

O nás Blog

Místa zkušenosti