Odpočinkový den v Penajachelu

Po 11.7. Fotbalové hřiště, Penajachel, 1565 m.n.m. (Guatemala)

Několik předchozích dní jsme strávili intenzivním přejížděním a poznáváním. Bylo to fajn, ale bylo to náročné. Dnešek tedy celý věnujeme odpočinku, zábavě a několika nezbytným povinnostem.

Ráno je krásně, ale je příjemně chladno. Užíváme si to. Není nad to chodit v mikině a legínách. Janek potřebuje dokončit nějaké vyřizování na počítači, beru tedy děti a vyrážíme na obhlídku městečka Penajachel. Vyrážíme podél vody. Potok ústící do jezera překonáváme po ledabyle položených prknech. Vidíme místní, jak ručně vykonávají spoustu činností, které by u nás vykonávaly stroje. Muž sedí na zídce a kladivem roztlouká kámen na hrubý štěrk. Jiní muži ručně míchají maltu místo, aby použili míchačku. Guatemalská tortileria znamená, že žena mezi dlaněmi tvaruje těsto do placky a pak jej opéká na železném plátu, pod kterým topí dřevem. Mexické tortilerie byly vybavené stroji na válení a pečení.

Dojdeme do přístavu, odkud odjíždějí čluny do okolních vesniček. Projdeme trhem a po rušné ulici míříme směrem od jezera. Stejně jako v jiných guatemalských městech tu jezdí lidé na motorkách a skútrech, ulicemi se řítí jeden červený tuk-tuk za druhým, aut jezdí minimum. Chodníky jsou tu často tak úzké, že se po nich skoro nedá jít, nebo naopak chybí úplně. Všude je spousta pouličních psů.

Kozy na chodníku v Penajachelu.

Časem se dostaneme na hlavní silnici, po které jsme včera přijeli, dáme se doprava, překonáme most přes potok, chvíli pokračujeme dál než odbočíme do uličky vedoucí k jezeru. V uličce objevíme vodárnu a prádelnu, na hlavní byla pekárna. Přesně tohle byl cíl naší výpravy – zmapovat terén.

Když se vrátíme, Janek už má hotové to nejdůležitější.

Podpora kojení po guatemalsku.

Po delší době byl čas na úprava výzdoby. Na instagramu na mne vyskakují takové milé a útulné obytňáky, ten náš je takový hrozně strohý, až se za to někdy stydím. Ale žije se nám tu dobře . Díky lesklým bílým zdem je tu stále dost světla a maličký prostor působí větší než ve skutečnosti je. Žijeme tu na šesti metrech čtverečních v pěti už skoro půl roku a skoro denně se přesouváme z místa na místo, i když se mi ty dekorace a pokojové rostliny v jiných karavanenech moc líbí, v reálném životě oceňuji, že toho nemusím pořád tolik uklízet a porovnávat před každým přesunem.

Lezu průlezem z kabiny do budky.

Když chystám oběd, zajdou Janek a děti s kanystry pro vodu. Později odpoledne navštívíme vodárnu ještě jednou, odneseme do prádelny pytel špinavého prádla a v pekárně koupíme čerstvé pečivo.

Janek a děti zajdou do místní provozovny Agua Purificada pro pitnou vodu

V pekárně.

Detail z luxusní sprchy s podomítkovou baterií, která se do nových bytů v Praze dává pouze u nejvyššího standartu.

Odpoledne přijede netrpělivě očekávaná německá rodinka. Všichni máme radost, že se zase potkáváme. Emil, Paul a Kuba jezdí celé odpoledne na kolech nebo si kopou s míčem. Joli také jezdí na kole a přitom objeví místo, kde mají místní kamenný oltář, u kterého vykonávají mayské obřady.

Po setmění si naše děti pouštějí film, zatímco my s Alex a Jochenem otevřeme láhev vína a povídáme si.