Na vrchol vulkánu a pak dolů
Ne 17.7. základní kemp pod sopkou Acatenango, 3700 m.n.m. (Guatemala) – fotbalové hřiště, San Jose Calderas, 2270 m.n.m. (Guatemala)
O půl čtvrté leze Týna dolů z palandy s tím, že chce čůrat. Vstanu s ní a kráčíme tmou k toaletě. Vracíme se do spacáků a já se těším, že si ještě půl hodinky zdřímnu. Jenže sousedovi za tenounkou stěnou zvoní už v 3:45 budík a v 3:50 znovu a v 3:52 mne Janek budí, že už musíme vstávat. Vstanu, obuju si boty a v tu chvíli jsem schopná vyrazit na vrchol sopky nad námi. Jenže nám jaksi chybí průvodce, na kterého ve tmě a zimě čekáme ještě půl hodiny. Jsem na Janka hrozně naštvaná, mohla jsem ještě několik minut spát a o několik minut méně mrznout.
Fotila Alex.
O půl páté tedy vyrážíme – průvodce, Týna, Janek, já a francouzský pár. Stoupáme z výšky cca. 3700 do skoro 4000 m.n.m. Špatně se mi dýchá. Jsem poslední, ostatní na mne musejí čekat, není to úplně příjemné, ale jsem ráda, že tuhle nadmořskou výšku vůbec zvládám a ze zkušenosti vím, že na vrchol vylezu, i když pomalu a poslední.
Týna na vrcholu.
El Fuego pravidelně vybuchuje. Kolem páté hodiny ranní opravdu hodně silně a hlasitě, děti pak hlásí, že je to probudilo. Postupně se rozednívá, nad obzorem jsou červánky. Když popadajíce dech vystoupáme až na vrchol, je tam asi stovka lidí a jeden hladový pes. Kocháme se výhledy, objedeme celý kráter, kde i přes zákaz stojí dva stany. Za světla rychle sestoupáme.
My tři na vrcholu vulkán Acatenanango.
Děti už nás čekají, zabalené do spacáků. Je krásně. Máme takové štěstí na počasí i časté erupce El Fuega, že úplně zapomeneme na všechny včerejší trable.
Sestupujeme dolů.
Balíme se, část vody, kterou jsme nahoru táhli zbytečně necháváme průvodcům. Dolů to jde snadno i dětem. Statečně šlapou z kopce dolů. V jedenáct jsme dole na silnici, kde už na nás čeká odvoz.
Mám nový popruh na foťák.
K obědu si vaříme těstoviny, já po něm klasicky usnu a zbytek dne my dospělí odpočíváme a děti (netuším, kde berou energii) jezdí na kole a hrají fotbal. Večer se intenzivně družíme s Alex a Jochenem, nad guatemalským pivem, rumem i vínem probereme všechno možné. O půl jedenácté se loučíme a jdeme spát. Namohla jsem si jednu půlku zadku tak, že sotva chodím.
Zasloužené pivo. Tohle guatemalské je vlastně i docela dobré.
Odpočinek ve stínu.
kde berou děti tu energii hrát fotbal?
Pečení je pro mne na cestě kolem světa ten největší odpočinek.