Od oceánu do 4200 m

Ne 25.9.  benzínka P&S, Santo Domingo, La Libertad (Ekvádor) - La Casa Vieja, pod NP Las Cajas, 3670 m.n.m. (Ekvádor)

Jsme unavení. Janek navrhne, že přejedeme kousíček zpět na pláž a strávíme tam dopoledne. Je to dobrý nápad. Pláž je písečná a dlouhatánská, silnice vedoucí podél ní je lemovaná z jedná strany jednou restaurací vedle druhé. Jinde než na parkovišti u restaurace není možné zastavit. Vybíráme si restauraci s hlubším parkovací místem, abychom netrčeli do silnice.

Meditujeme každý po svém.

Ovoce měli v Ekvádoru vynikající. Levné, zralé, lokální.

Ty dvě hodinky trávíme každý po svém - Kuba kope jámu, Joli se učí v autě, Týna běhá, Eva medituje a Janek si objedná dobré jídlo. Jak Kuba vidí dobré jídlo, odhodí lopatu, ochutná a objedná si to samé – fish and chips po ekvádorsku. Ryba v těstíčku je skvělá a chipsy nejsou hranolky, ale dvakrát smažené zeleninové banány. Ty, které chutnají jen mně.

Tohle už je parádní dálnice - dva pruhy v každém směru a kvalitní asfalt.

V jižní Americe platí dodávky dvojnásobek toho, co osobní auta. Obytňáky jsou šedá zóna. Vzadu ale máme standartní nápravu, nikoli dvoumontáž (tuplák), takže nás zatím berou jako osobák. Lístky od peáží si schováváme a když nás chce někdo zařadit do kategorie 2, zuřivě máváme plnou hrstí lístků kategorie 1. To zabírá a odjíždíme s dalším lístkem kategorie 1 :-)

Takové krásné dopoledne nám prospělo, čeká nás další náročný přejezd před hlavní město Quito, kde se máme v plánu zastavit v servisu kvůli tomu škytání motoru. Quito je nejvýše položené hlavní město, což pro nás znamená, že musíme vystoupat do vysoké nadmořské výšky z nulové u moře.

Pohřební průvod není nic neobvyklého, to že byl přímo na dálnici vedoucí městem nás trochu vyvedlo z míry.

Motivační a vzdělávací cedule u silnice. El agua es vida cuidala. No la contamines. Voda je život, postarej se o ni. Nekontaminuj ji.

Cedule obsahující slovo “basura” vídáme už od Mexika. Málokdo ale mají u silnic takový pořádek jako v Ekvádoru. Ciodemos nuestro medio ambienten no arroje basura. Pečujme o své životní prostředí, nevyhazujme odpadky.

Odpoledne se po nekonečné pobřežní placce začaly v pozadí zvedat čtyřtisícové hory.

Tyhlety značky oblepené samolepkami mne trochu štvou. Právě proto nerozdáváme samolepky, ale pohlednice. Sedlo Tres Cruces, 4198 m.n.m

Chvíli ještě jedeme jen s maličkým stoupání, ale od cca. 250 metrů začne nadmořská výška narůstat a Joli začně zaposovat, jak se mění teplota v závisloti na nadmořské výšce. Tohle „laboratorní“ cvičení jsme už jednou dělali, ale to jsme stoupali do pouhých 1500 m, dnes nás čeká čtyřtisícové sedlo.

Krajina za okny se postupně mění. Nejkrásněji je úplně nahoře v sedle, ale Týně není moc dobře z dlouhého přejezdu a tak tu krásnu moc neužijeme. Sjedeme k restauraci pod sedlem, kde strávíme chladnou noc v 3700 m.n.m. Janek se v noci asi na hodinu probudí, protože se mu špatně dýchá.

Uvnitř restaurace La Casa Vieja.