Laguna Toreadora

Po 26.9. La Casa Vieja, pod NP Las Cajas, 3670 m.n.m. (Ekvádor) - Tu Parada, Cuenca, 2562 m.n.m. (Ekvádor) – (Ekvádor)

Ráno je asi deset stupňů. V noci jsme zase jednou museli topit, aby nám nebyla zima. Zajímalo by mne, jak to dělají místní, jestli topí nebo ten chlad nějak zvládnou. Přepokládám, že spíš vydrží tu zimu.

Po snídani se vrátíme zpátky nahoru na kopec, k národnímu parku Las Cajas. Zastavíme na parkovišti, Joli, která se špatně vyspala a necítí se úplně dobře, necháváme v bezpečí auta a vyrážíme na tříkilometrový okruh kolem jezera Lago Toreadora. Je tam krásně, ale nálada ve družstvu je nic moc. Nadmořská výška 3800 m nám dává zabrat – hodně se zadýcháváme, není vůbec snadné vyjít maličký prudký kopeček, hned nám dochází dech, musíme se zastavit a dodýchat kyslík, pak teprve pokračovat.

Jezero je sice krásné a krajina kolem také, ale předáváme si špatnou náladu a ani ta nádhera kolem nepomáhá. Když dorazíme k autu, Joli je odpočatá a dobře naladěná, zatímco my jsme spíš unavení a otrávení.

Po pohárku kolumbijské kávy pokračujeme do města Cuenca, které leží pod horami. Chtěli bychom si už zase nechat zkontrolovat to „škytání“ motoru a taky koupit AdBlue, které v Ekvádoru není prakticky k sehnání (to, že se nehlídají emise u aut je dost znát, když jde člověk kolem silnice, vzduch je plný výfukových plynů, často se nám až dělá lehce špatně). V servisu jim necháme auto, ať jej kontrolují a vezmeme si taxíka do centra (čtyři lidi na zadním sedadle, no problema). Potřebovala bych s dětmi dělat školu, blíží se konec měsíce, je potřeba nahrát „důkazy činnosti“ do on-line portfolia a tak jsem už lehce naštvaná, že zase někde trčíme a nemůžeme se pořádně učit pěkně v kempu.

Před autoservisem je třeba auto nechat umýt.

Dětem se nechce nijak chodit po městě, po ranním výletu kolem jezera toho mají dost, takže se necháme vysadit u muzea. Jen si ho zpočátku nevšimneme, ujdeme hlavní ulicí asi 300 m, nadáváme na taxikáře, kde nás to vysadil, pak se konečně koukneme do mapy a vrátíme se před muzeum tj. na místo, kde nás taxíkář vysadil. Budova muzea Museo de las Culturas Aborigines není totiž nijak monumentální.

Muzeum je menší, ale o to stylovější. Expozice představuje především keramické výrobky z období předtím než Ekvádor přišli kolonizovat Španělé. Začátek expozice představuje předměty z pravěku, z nichž největší pozornosti se dostane „litophonu“. Hudebního nástroje, který spočívá v kamenech zavěšených na provázcích na větvi. Co kámen, to tón. Vezmeme si oblázky, které tam jsou připravené a ťukáme do kamenů. Kuba a Joli dost náhodně, ale Týna dokáže zahrát prvních pár tónů písničky Rolničky, rolničky. Natočím všechny děti postupně na video a prohlásím to za hudební výchovu.

Prohlídka expozice končí v muzejním obchůdku plném řemeslných výrobků. Prodávají zde vše od korálkových náhrdelníků, přes ručně pletené čepice ušanky až po nádherné šály tkané technikou ikat a zdobené bohatým háčkovaným lemem. My tomu všemu s těžkým srdce odoláme, koupíme si jen pohlednice a raději zmizíme.

Máme naštěstí ještě chvilu času, zamíříme tedy do centra Cuency na hlavní náměstí. Ach, jo to taková krása. Cuenca mi připomínám evropská města – domy jsou vícepatrové a postavené v různých časových obdobích. Koloniální stavby, historizující budovy i domy moderní. Oceňuji časté používání místního kamene. Musím říct, že Cuenca je pro na celé naší cestě to nejkrásnější město, jaké jsme viděli.

Ale pak zpět do reality – před novou katedrálou odchytíme prázdného taxíka, necháme se dovést za dva dolary k Mercedesu a pak čekáme než Janek se mechaniky dojedná, co je tedy za problém a jak se to bude řešit. Podle místních mechaniků je „škytání“ způsobeno EGR ventilem. Opravovat to ale nebudou. Nemají bohužel ani AdBlue, ale objednají ho Quita a zítra bude tady.

Pro nás to znamená noc v Cuence. Vybereme si tedy kemp kousek od centra. Není to ani tak kemp jako malý vybetonovaný dvorek sevřený dvěma domy a vysokou zdí. Ale nám to stačí . je to teplá sprcha, záchod a wifi. Víc nepotřebujeme.