Trhy v Otavalu

St 21.9. Casa De Campo Curinan Campground, Otavalo, 2700 m.n.m. (Ekvádor)

Poslední dny byly hodně náročné – buď jsme skoro celý den přejížděli, čekali v autoservisu nebo strávili několik hodin na túře. Pořád jsme byli v pohybu. Je tedy na čase si odpočinout, věnovat se škole a „domácnosti“.

Dopoledne věnujeme škole. Střídavě přebíhám od jednoho dítěte k druhému, stahuji další učebnice (už zase, snad už poslední). S holkami si procházím předmět po předmětu a zjišťuji, jak jsou na tom s plněním portfolia. Domluvíme se, co do kterého předmětu do konce měsíce udělají. Pak cvičím a vařím oběd. Týna nachystá na stůl.

Po obědě vyrážíme na trh, kterým je městečko Otavalo známé. Na rozdíl od trhů mexické Tlacolule nebo guatemalském Chichicastenangu je tenhle trh čistě turistický. Celé velké náměstí je plné stánků, kde místní prodávají nejrůznější textilní zboží jako ponča, plátěné kalhoty, svetry, čepice. Vše je většinou tovární výroby. Nabízejí také ručně háčkované tašky, balónky plněné pískem (ty se moc líbí Kubovi), stříbrné šperky s polodrahokamy, hudební nástroje (bubínky, Pannovy flétny), deky z ovčích kožešin. Joli si koupí stříbrné náušnice s lamami a krásné hřejivé pončo. Týna dostane uzoučký tkaný pásek na stažení toho svého v pase, aby se jí pod něj moc nefoukalo.

Tkané pásky. Týna si vybrala ten nejtenčí možný.

Vybíráme si ten nejbarevnější náramek.

Já neodolám zajímavému náramku z barevných korálů ve tvaru plochých deltoidů. Výběr náramků je veliký – mohu se vybrat tvar korálů a jejich barvu. Jednobarevných náramků je nejvíc, ale já si vybírám ten nejbarevnější – každý korálek má jinou barvu. Prodejkyně tvrdí, že materiál korálů je „natural, nou plastik“ a ukazuje mi jakýsi hnědý ořech či co. Moc se mi tomu nechce věřit. Prodejci totiž často říkají to, co chce turista slyšet tj. že je to lokální, tradiční, ručně vyrobené, přírodní, bio, eko. Takže všechna ponča na trhu jsou podle nich z alpaky, z vlny nebo jejich směsi padesát na padesát. Přitom na omak i podle ceny je jasné, že ponča alpaku neviděla ani náhodou. Takže informaci ohledně přírodního materiálu korálů ignoruji, protože mi připadá jako prodejní trik na turistu z Evropy.

Barevnější náramek už neměli.

Až když k večeru dorazíme zpátky do kempu a já si náramek fotím, koukám na ten jeden korálek přírodní baryv a v tom se mi to spojí – slonovinová barva a ořech – o tom už jsem někdy slyšela. Chvíli googlím a už to mám. Ořechy tagua se používají jako náhrada slonoviny. To už jsem doma, vlastně v práci. V minulosti se tyto ořechy výjimečně používali se i jako podložka, na kterou se malovaly portrétní miniatury, které jsme studovali v ústavu předtím než jsem vyrazila na tutu cestu kolem světa.

V tropických deštných pralesích od Panamy přes Kolumbii, Ekvádor a Peru roste palma zvaná Taugu, česky slonovník, latinsky Phytoelephas aequatorialis. Na palmě vyroste ročně 10-15 velkých trnitých trsů, které obsahují 100-120 kulovitých semen – ořechů. Ořechy mají hnědou slupku, uvnitř jsou světlé. Přezdí se jim kamenné nebo slonovinové ořechy, barví se obrousí. Vyrábějí se z nich šperky, figurky, knoflíky nebo také korále.

Cestou z trhu ještě nakoupíme supermarketu na náměstí a později ovoce a zeleninu v obchůdku na růžku. Když si Janek na ulici kupuje hamburger, využije toho hned několik žebráků, kterých je ti docela hodně a chtějí po nás peníze. Je těžké je pořád odmítat. Oba nezávisle na sobě dáme dolar maličké shrbené indiánské stařence.

V supermarketu.

Nejlepší mandarinky. Deset kousků za dolar.

Později se ještě zastavíme se v obchodě s koly a Kuba z něj odjede na novém černém kole, náhradě toho, co se zničilo v Panamě. Má ho jako předčasný dárek k narozeninám.

Když to tady tak píšu, mám úplně výčitky svědomí, že jsme místo toho kola nepřispěli všem potřebným. Jenže ono to není tak snadné. Snažíme se kupovat, co nejvíc potravin a jídel od konkrétních lidí nebo malých podnicích, protože tak podpoříme místní víc než nákupem v supermarketu. Na druhou stranu není v našich silách vše kupovat na trhu nebo v malých soukromých obchůdcích, to by asi zvládal člověk při dlouhodobějším pobytu na jednom místě – našel by si svého řezníka, zelináře i pekaře. Tak jak jsem to měla zpátky v Praze. Doufám, že se mi těmito cestovatelskými zápisky podaří někoho do zemí Střední nebo Jižní Ameriky nalákat. Každá z těchto zemí má, co nabídnout, každá je jiná a svým způsobem zajímavá.

Joli a její nové pončo.

Večer si s Jankem sedneme ve společenské místnosti. Je tam skoro stejná kosa jako venku. Zakrytí dekami, nad lahví červeného vína plánujeme každý svým způsobem naši cestu po Jižní Americe.