Loučení s Austrálií

Ne 16.4. Perth (Western Australia) - letadlo na cestě mezi Austrálií a Katarem

Poslední ráno před odletem domů. Vstáváme brzy. Joli a Kuba ještě staví puzzle. My ostatní dobalíme to, co se nedalo sbalit včera. Máme pět velkých těžkých tašek, jeden kufřík na kolečkách, čtyři batohy a jednu tašku s notebooky. Je toho moc. Janek domluví na recepci, že si v karavan parku můžeme nechat všechna zavazadla. Dokonce nám pro ně jeden moc hodný pán přijede elektrickým vozítkem, kam to všechno naložíme a pak zase všechno vyložíme v garáži.

Rozhodli jsme se, že poslední den strávíme v muzeu. Janek vybral dvě – galerii moderního umění a mincovnu. Když děti slyší muzeum a umění, začnou dost výrazně protestovat a tak rozhodneme jít do staré mincovny a je to skvělá volba.

Budova staré mincovny je obklopena zahradou. Je neděle. V jedné části zahrady je pro děti nachystané rýžování zlata – jen místo opravdového rýžování se tu prosívá písek přes síto a místo zlata se loví malé plastové kamínky (je možné najít i opravdový zlatý nuget, ale to se nám nepodaří). Nalezené plastové kamínky promění dětí za čokoládové zlaté mince. Děti jsou nadšené.

Koupíme si lístky a zatímco čekáme na začátek prohlídky s průvodcem, prohlédneme si obchod se šperky a drahými kameny, který je poněkud nad naše finanční možnosti. I na tomto místě mohou děti dostat papír s úkoly a tak si pro každého jeden vyzvedneme. Holky si většinou poradí samy, Kubovi musím pomáhat, ale baví ho to.

Prohlídka obvykle začíná venku před budovou mincovny, ale teď to vypadá, že bude pršet a tak nás vysoký a statný průvodce vezme dovnitř. Pomáhám Kubovi s úkoly a tak z první části průvodcova výkladu nic nemám, protože průvodce mluví moc rychle a se silným australským (huhňavým) přízvukem, kterému dokážu rozumět jen, když se opravdu hodně soustředím. Naštěstí si můžu s Kubou prohlížet celý zbytek expozice a číst si popisky. I tak se toho dozvím spoustu zajímavého a hlavně na vlastní oči vidím opravdové nalezené zlaté nugety. Dokonce si s Kubou potěžkáme opravdovou zlatou cihlu (jako fakt nekecám, jen tak tak ji jednou rukou uzvednu).

Druhá část prohlídky se odehrává v místnosti, kde se dříve denně tavilo zlato. A dokonce i dnes před našimi zraky průvodce vlastnoručně jednou zlatou cihličku odlije. Zhasne světlo, aby byla celá akce lépe vidět, obleče si speciální zástěru a na táhne rukavice a jde na to. Pět (nebo kolik) kilo roztaveného zlata nalije do speciální formy a pár chvil na to z ní vyklopí zlatou cihličku. Zchladí ji ve vodě a je to. Úžasný zážitek. Doslova k nezaplacení.

Na oběd si zajdeme pro změnu na sushi a odpoledne strávíme v nádherném parku, který mi charakterem a rozlohou připadá trochu jako Stromovka, jen ta vegetace je subtropicko-tropická a nad hlavami nám poletují papoušci a černí kakadu.

Vtipné detaily schované v sovách.

Zpátky do karavan parku jedeme zase autobusem, tentokrát s jedním přestupem. Pán z kempu je tak hodný, že nám všechna ta těžká zavazadla naloží na korbu pick-upu a doveze je na autobusovou zastávku. Janek mu za to doslova vnutí desetidolarovou bankovku a já si myslím, že je to těch nejlépe investovaných 10 dolarů dnešního dne.

Na letiště se dostaneme s jedním přestupem. Jsme tam s dostatečným předstihem, najíme se venku na lavičce jídla, které jsme si pro tento účel ponechali. Když dojíme, check-in je otevřený a my projdeme bez jakýchkoli zádrhelů všemi klasickými letištními procesy a usadíme se u našeho gatu a čekáme na letadlo, které odlétá v 23:00. Děti to i přes ten pozdní noční odlet všechno zvládnou.

Čekání si krátíme v letištních obchodech – Janek koupí dvě láhve rumu. Já zajdu do prodejny parfémů se speciálním záměrem. V průběhu této cesty jsem přečetla všech šest dílů románové série o Cormoranu Strikovi. Pátý díl se hodně točil kolem výběru nového parfému pro Robin, tady na letišti tedy využiji příležitosti a přivoním si ke všem voňavkám z románu, které najdu (pomůže mi přitom tento článek).