Letovisko Binz a maloměsto Greifswald

Ne 29.6.2025 Hagen, parkoviště před NP Jasmund, P4N #56130 (Německo) – 192 km – parkoviště na konci slepé cesty u Štětínského zálivu, P4N #347583

Dnes se loučíme s Rujánou a v podstatě i s Německem.

„Je důležité číst recenze“, říká Janek, když snídáme čerstvé houstičky a croissanty. Včera večer si pročítal v aplikaci park4night poznámky předchozí návštěvníků místa, kde jsme spali, a narazil na zmínku o čerstvém pečivu. Neváhal a vyrazil na kole do hotelu ve vesnici Hagen a objednal ho. Ráno tam dojel ještě jednou, aby mohla Joli, která už zase nemá čokolupínky, posnídat aspoň croissant namazaný nutelou.

Čeká nás poslední den na Rujáně, plochém ostrově, kde pořád více či méně fouká. Dopoledne si užijeme na pláži v přímořské letovisku Binz. Několik kilometrů dlouhou pláž s jemný světlým pískem lemují vysoké borovice, za kterými stojí dlouhá řada honosných dvou a třípatrových vil. Všechny jsou bílé a zdobí je dřevěné balkóny, terasy a štíty. Přirovnala bych je ke stavbám od architekta Jurkoviče, jen v čistě bílém provedení.

Uličky ve městečku Binz.

Písečná pláž v Binzu se táhne do dáli.

K obědu si koupíme další várku čerstvých houstiček a teprve poté vyrazíme na větší nákup určený k doplnění zásob. Supermarkety mají v neděli otevřeno až od poledne.

Zelený trabant na parkovišti. Kdo z vás v dětství taky třikrát poskočil a něco si přál, když zrovna projížděl kolem.

Oběd na parkovišti ve stínu stromů, i to je cestování obytňákem. V Německu nikde mají piknikové stoly. Laviček a dětských hřišť je všude spousta, ale stoly, u kterých by se dalo najíst mají jen na odpočívadlech na dálnici.

Po hodinovém přejezdu a čtvrthodinovém hledání místa k zaparkování ve městečku Greifswald vyrazíme na prohlídku města, které se pyšní třemi kostely viditelnými už z dálky. Podle jejich proporcí se jim přezdívá Tlustá Marie, Dlouhý Mikuláš a Malý Jakub. Děti se shodnou na tom, že už do žádného kostela nechtějí. K jejich štěstí je v neděli odpoledne přístupný jen Dlouhý Michal – gotický cihlový kostel s vysokou štíhlou věží. Kostel zdobí moderní vitráže. jednou z nich dopadá na podlahu barevná mozaika světel. Je to taková krása, že donutím děti stojící doposud venku, aby se šly taky podívat. Pak jim ještě ukážu, že původně interiér kostela celý cihlový, ale později byl celý omítnut a vymalován čistě bíle.

Projdeme si celé město v nízkém odpoledním slunci. Na závěr prohlídky narazíme na otevřenou pekárnu, kde nakoupíme další pečivo. Při našem počtu pěti hladových krků mizí totiž neskutečně rychle.

Na parkoviště u malého přístavu dorazíme v době, kdy je slunce ještě níž. Místo vypadá neskutečně krásně. Janek se jde mužů z přístavu zeptat, jestli zde můžeme přespat. Vidím ho, jak po krátkém hovoru usměje a ukáže palec. Zůstat můžeme, jen nemáme nic vytahovat ven. To není problém. Grilovací klobásky prohřeju na litinové pánvičce, jako přílohu uvařím maličké rané brambůrky.

Po večeři je venku nejkrásnější světlo. Chtěla bych vyfotit lodě v přístavu, ale fouká tak, že mám pocit, že mi sfoukne stativ.  Ani cvičit se mi v tom větru nechce. Jen Kuba kope jámu na maličké písečné pláži.