Konečně odpočinek

So 1.10. Hostal Casa Amelia, Huanchao, 0 m.n.m. (Peru) – benzínka Repsol, u Panamerikány mezi městy Tortugas a Casma, 22 m.n.m. (Peru)

Nadešel tolik potřebný den v kempu, kdy máme možnost dobrat síly a zotavit se z kulturního šoku. Den strávíme aktivně, ale přitom se nám dobije energie víc než při celodenním sezení v autě. Ten pocit dobře odvedené práce a odškrtnutých položek v nekonečném seznamu úkolů je neskutečně uspokojivý.

Pracovní činnosti.

Ráno je poklidné. Nic nás nehoní, nikam nespěcháme. Kuba posnídá víc než půlku borůvkové bublaniny, kterou jsem večer upekla a já mám radost, že se tenhle recept osvědčil. Po snídani si rozdělíme počítače, máme jen dva a pracovat na nich by potřeboval každý – holky je potřebují ke škole, Janek chce zařídit pojištění a já potřebuji stáhnout materiály pro Kubu do školy.

Celé dopoledne jsem dost napjatá, jak to všechno zvládnu. V kempu je pračka a šňůry na prádlo, čehož je potřeba využít na 120%. Už včera večer jsem vyprala jednu várku špinavého prádla. Teď mne čeká praní ložního prádla, ručníků a dalšího vytříděného oblečení. Hodně času věnuji tomu, aby prádlo dobře schlo, takže ho chodím různě převěšovat, díky čemuž máme večer povlečení téměř suché. Počasí je tady totiž takové „netropické“. Člověk by čekal, že na jih od rovníku bude vedro, vlhko a slunečno, ale opak je pravdou. Většinu času je nebe zakryté jednolitou šedivou vrstvou oparu. Sluníčko jej roztrhá jen na chvíli. Teplota vzduchu je 20, max. 25°C. Rozhodně se nijak nepotíme. Relativní vlhkost vzduchu je o dost nižší než jsme byli zvyklí z Kolumbie. Je zvláštní jaké účinky má vlhkost vzduchu na pleť. Zatímco ve vlhkých a horkých tropech, jsem prakticky necítila potřebu používat jakýkoliv pleťový krém – pleť mi přišla stále až moc hydratovaná. Tak tady bych se pořád něčím mazala. I děti mají najednou suchou kůži na nohou.

Když cvičíš na dece a přijde se na tebe podívat želva.

Na oběd si zajdeme do restaurace, která je ve vedlejším době. Jídlo je chutné, porce veliké, ale nechají si za něj zaplatit. Po obědě vezme Janek děti na procházku a já mám čas na soustředěnou práci. Nejdřív si musím v autě uklidit, pak uvařit kafe a pak se pustím do stahování nějakých pracovních listů pro Kubu.

Jankův oběd.

Později odpoledne sesbíráme všechno prádlo, rozloučíme se s Američany a před pátou projedeme úzkou bránou. V autě se děti chvíli učí. Před sedmou zastavíme na benzínce, namažeme housky, nakrájíme rajčata a mrkev. Večeři si dáme za jízdy. Poté si děti pustí film.

Kuba ukazuje Jankovi, jak má jet.

Když zastavíme na krásné nové benzínce, jen rychle připravíme spaní, pomazlíme se (to musí být) a děti usnou jako když je do vody hodí. Já ještě venku cvičím „jógu vleže“, která patří do „kurzu lepšího chování“. Pak zapíšu jeden den do Wordu a odpadám s pocitem dobře odvedené práce.