Joshua Tree - dva krátké výlety

Čt 28.4. Indian Cove Campground, Joshua Tree NP (Kalifornie) – Black Rock Canyon Campground, Joshua Tree NP (Kalifornie)

Ráno v kempu.

Ráno je krásně a slunečno. Janek vstával brzy, fotil a teď nám chystá snídani. Po ní jde Týna běhat, Joli a Kuba lozit po skalách. Janek připravuje v moka konvičce ranní kávu, já dopisuji zápisky. Kubovi teče krev z nosu, už zase.

Zkouším další recept ze zakoupené kuchařky. Marinádu s červeným vínem vhodnou na hovězí maso.

Zatímco všechna auta kolem z kempu odjíždějí, my zůstáváme a užíváme si líné dopoledne. Děti lozí na skály, čtou si, Kuba píše pohled nejlepšímu kámošovi, Týna maluje vodovkami Golden Gate podle fotky, já cvičím podle nových cvičení, která jsem si včera nahrála na mobil na wi-fi ve Walmartu. Kolem nás pobíhají veverky a chipmonkové. Jsou čím dál tím drzejší, až při obědě, když sedíme u stolu kousek bokem, jedna veverka vleze na schůdky vedoucí do auta.

Cvičím v tom jediném kousku stínu, který je v okolí. Konečně jsem si koupila kraťasy - krátké legíny a nemusím cvičit v dlouhých.

K obědu máme po dlouhé době těstoviny se skleněnou omáčkou, tuňákem a sýrem. Po dlouhé době se nám podařilo koupit docela chutnou konzervu tuňáka – v oleji a se solí. Jak jsou Američani posedlí kaloriemi, tak je většina konzerv bez oleje a když tam dají olej, tak se zase chlubí nízkým obsahem sodíku, což v překladu znamená, že je tuňák neslaný.

Oběd pod skalami.

Po obědě myje Janek nádobí, Joli utírá a já ho skládám do šuplíků.

Oblíbené fotky s hrnkem na kávu.

Potom už konečně opouštíme tábořiště a směřujeme k návštěvnickému centru. Kde, jak už všichni víte, kupujeme pohledy a samolepky, děti si vyzvedávají sešitky s úkoly pro mladé rangery. Tentokrát si samolepku kupuju i já – takovou duhově pruhovanou.

Stojánek se samolepkami v návštěvnickém centru.

Rozhovor s rangerem.

Poté projíždíme vstupní bránou do národního parku. Hned za ní jsou toalety a možnost nabrat vodu. V kempu, kde jsme strávili noc, voda vůbec nebyla. Takže neváháme a nabíráme vodu mravenečkovou metodou – děti nosí naplněné kanystry, já držím trychtýř a Janek nalévá trychtýřem vodu do naší nádrže. Kolem nás prochází starší paní s již dospělým synem. Syn má na sobě khaki tričko s krátkým rukávem, zaslechnu, že s maminkou mluví cizím jazykem, ale nepoznám jakým. Pak nás osloví plynulou angličtinou, ptá se odkud jsme a podobně. Pak se Janek ptá odkud pochází oni, dozvídáme se, že maminka pochází z Ukrajiny.

Pak už si začínáme užívat parku, tak jako vždy. Jedeme z parkoviště na parkoviště, zastavujeme a fotíme. Také si projdeme jeden kratší okruh (asi 2 km) v Hidden Valley, což bylo místo obklopené kolem dokola skalami. Zloději dobytka tam, kdysi pásli svá nakradená stáda krav předtím než je dobytek někde prodali. Je to moc pěkné místo, ale na procházku vyrazilo kromě nás docela dost lidí a navíc je nezvykle teplo.

Pokračujeme k skalám tvořeným obřími žulovými balvany, jeden skalní útvar připomíná lidskou lebku. Všichni se u něj fotí.

Kuba a skála nazvaná Lebka.

Za jízdy na prašné cestě, kde jedeme velmi pomalu, měl Kuba dovoleno sedět v budce, Koukal na nás průlezem mezi budkou s kabinou.

Dalo by se ještě pokračovat dál, ale my se už vracíme zpět, chtěla bych ještě stihnout další kratší okruh k Baker Dam (přehradě), který je hlavním dějištěm jednoho příběhu z knihy Oh, Ranger. Nejkratší cesta vede po nezpevněné cestě, natáčíme tam krátké video a pak pokračujeme až na parkoviště, odkud vychází krátký trail.

Pouštní králíček.

Ještě jednou králíček. Jak mu ta ouška, kterými se ochlazuje, krásně prosvítají.

Je už podvečer, trochu se ochladilo, vane vlahý větřík a turistů už je pomálu. Skoro celou dobu máme místo jen pro sebe. Spatříme králíčka, několik ještěrek, dva havrany. Zlepšuje se nám všem nálada tou krásou kolem.

Na noc máme rezervované místo v kempu, který je docela daleko, i když je v národním parku. Celou dobu překládám dětem onen příběh z knihy Oh, ranger. Je to jeden z těch „záchranných“, kdy se tatínek se synem špatně podívali do mapy, rozdělili se a tatínek se ztratil právě v tom bludišti skal, kterým jsme před chvílí prošli.

Tatínka hledají záchranné týmy (poslední den jen hledá 200 lidí) několik dní. Najdou ho jen lehce zraněného, ale značně dehydratovaného, až po pěti dnech a čtyřech nocích. Spadl do hluboké prolákliny mezi dvě obřími balvany, ze vzduchu jej nebylo vidět, proto jej nemohla najít posádky vrtulníku. Naštěstí byl ale při vědomí, když jedna členka záchranného týmu volala jeho jméno a on se jí mohl ozvat. Přežil také díky znalostem z armády, protože věděl, že se má na noc zahrabat do písku, aby neprochladl. Na děti tenhle příběh zapůsobí a nějakou dobu jen rozebíráme.

Ti dva a Joshua Tree.

Nakonec přijíždíme do kempu. Všichni se ještě rychlostí blesku sprchuje ve SMRTi, pak grilujeme naložené hovězí maso (recept z jedné ze zakoupených kuchařek, marináda moc dobrá, ale příště musíme koupit tenčí kousky hovězího nebo se smířit s krvavými stejky). Dětem tohle jídlo naštěstí chutná. t s krvavými stejky). Dětem tohle jídlo naštěstí chutná.