Jeden den v Kuala Lumpuru

Út 17.1. letadlo do Kuala Lumpuru – letadlo do Sydney

Brzy ráno přistaneme v hlavním městě Malajsie a v noci z něj zase odlétáme pryč. Máme tak jeden celý den na prozkoumání tohoto moderního města. Protože jsme rozlámaní z nočního letu a uvědomuje si, že nás čeká další noc v letadle, strávíme nakonec celý den pod mrakodrapy Petronas Towers.  Je tam krásně a nám to úplně stačí.

Vítejte v Malajsii.

Letadlo nad ránem přistane, lidé se vyhrnou ven a my je následujeme. O velká zavazadla se nemusíme starat, ta bez našeho přičinění pokračují dál do Sydney. Bereme si jen příruční (ale docela těžké) batohy a s nimi procházíme celní kontrolou. Dostáváme předposlední razítko do pasu.

Letiště je na jih od města, ze začátku se jede džunglí, posléze přibývají domy kvalitou nepřímoúměrné vzdálenosti od centra města.

Nádraží KL Sentral

Děti, hlavně holky zažívají nepříjemný kulturní šok. Po čistém, organizovaném a vyspělém Japonsku je Malajsie zase trochu krokem zpět do Střední Ameriky, na kterou holky nerady vzpomínají a nikdy se tam nechtějí vrátit. Celé to začne tureckými toaletami hned po výstupu z letadla a pokračuje mírně opotřebovanými prostorami letiště. Vlhké a teplé počasí to ještě podporuje. Nejen prostředí a klima je jiné, také lidé vypadají úplně jinak než v Japonsku – sice mají asijské rysy, ale většinou jsou tmavší pleti a hodně jiných rysů. Ženy chodí často zahalené do šátku. Ještě nikdy jsme s dětmi nebyli v zemi, kde by žili muslimové, tak je to pro nás něco nového a nezvyklého.

Po snídani na letišti, nastoupíme do vlaku, který nás doveze do města, kde přestoupíme na metro a dojedeme pár stanic skoro přímo pod Petronas Towers. Když vyjdeme po schodech nahoru ze stanice metra, ocitneme se uprostřed vysokých mrakodrapů. Stačí ujít pár kroků a jsme přímo pod slavnými Petronas Towers, dvojčaty, která byla v letech 1998-2003 nejvyšší stavbou na světě a dodnes jsou nejvyššími světovými dvojčaty - špičky věží dosahují 452m. Necháme se všichni vyfotit „profesionálním“ fotografem s věžemi v pozadí. Stačí mu iPhone a světlo, kterým si nás přisvítí a pak Jankovi fotku pošle přes AirDrop na jeho iPhone. Je to nejlépe investovaných 100 korun tohoto dne, protože fotky, kde jsme zachyceni všichni a celí, jsou nám vzácné.

Stín obou věží a lávka mezi nimi.

Lávka spojuje věže ve 41. a 42. patře - 170m nad terénem

Potom vyhledáme prodejnu lístků na vyhlídku. Bez problémů a bez čekání s koupíme lístky na prohlídku, která začíná za 20 minut. Volno využijeme k nákupu pohledů, samolepek a hrníčku pro babičku Magdu. Potom si naši skupinu označkují žlutými kruhovými samolepkami a společně všichni vyjedeme výtahem do poloviny výšky věží do 42. patra, kde je most propojující věže mezi sebou. Po kochání se výhledy (nejvíc mne zaujme bazén a park přímo pod věžemi), vyjedeme ještě výš, až skoro úplně nahoru - do 88.patra. Tam je opět kocháme výhledy dolů, modely věží, ale nejvíc se nám líbí druhá z věží, kterou máme přímo vedle sebe.

Lávka mezi věžemi.

Druhá z věží.

 Když dole vystoupíme z výtahu, máme hlad jako smečka vlků. Jsme rozhodnuti najít nějakou restauraci, kde si dáme oběd, ale narazíme na spoustu obchodů luxusních značek a je nám jasné, že zdejší restaurace nejsou v naší cenové hladině. Místo toho si vybereme něco v supermarketu a sníme si to v tom nádherném parku ve stínu stromů.

Oběd s výhledem na Petronas Towers.

Moc se nám tam líbí. Po obědě přejdeme do části, kde je brouzdaliště pro menší děti a tam strávíme většinu odpoledne. Udělá se nepříjemné a vysilující vlhké vedro, Joli usne schoulená na dece na zemi. Týna se zase něco učí a Kuba se popelí kolem.

Jankovi během dne dojde email, který do dost rozhodí a naštve. Z půjčovny aut nám píšou, že ten hustej teréňák - Jeep Wrangler Gladiator, který jsme si zarezervovali, je poškozený a nemohou nám jen půjčit. Místo něj dostaneme méně hustý teréňák. Janek je zklamaný, tolik se na to auto těšil a teď místo něj dostane obyčejnou Toyotu Hilux. K tomu všemu si uvědomil, že sice máme auto i s kempingovým vybavením a povolení k vjezdu na Fraser Island, ale zapomněli jsme si rezervovat místa v kempech. Necháme tedy děti na chvíli samotné v parčíku a vyrážíme do kavárny na studené pivo a espresso tonic a hlavně na wifi, protože Malajskou SIM jsme si na ten jeden den nekupovali. Janek rychle odpoví agentuře a pak se snažíme něco zjistit o těch kempech. Naštěstí tam nemají plno. Rezervujeme jeden z kempů na jednu noc a další necháme být.

Pak se vrátíme k dětem, kterým už je moc velké vedro. Raději se všichni zchladíme zpět v té luxusní nákupní galerii pod věžemi. Pak si koupíme v supermarketu každý něco na svačinu, na večeři i na snídani. Svačinu si sníme u bazénku a pozorujeme přitom vodotrysky.

Pak už jen metrem a vlakem dojedeme na letiště, projdeme prvními kontrolami. Jsme tam ještě moc brzy na to, abychom šli přímo ke gatu (moc dobře si pamatujeme, že tam už nic moc není). Raději zůstáváme v jakémsi meziprostoru s obchody, koberci, masážními křesly a dobíjecími stanicemi. Janek dá dobíjet všechnu elektroniku, kterou máme. Povečeříme. Dokonce se Janek zdarma osprchuje, protože se po celém horkém dni cítí nepříjemně ulepený. My ostatní jsme taky ulepení, ale nemáme sílu se sprchovat.

Naše paneláky se proti místním mohou jít zahrabat.

Děti jsou celý den moc hodné, i ten kulturní šok zvládají a nakonec zvládnou i pozdní odlet letadla. Letíme se stejnou společností jako předtím, takže už víme, co (ne)čekat a jak bude let probíhat.