Hollywood
Út 27.12. hotel Sonder Lün, Inglewood, Los Angeles, 35 m.n.m. (Californie, USA)
Děti vstávají brzy, my až v šest (což je jako v 11 v Buenos Aires). Společně posnídáme u nás na pokoji, který je stejně jako ostatní vybavený kapslovým kávovarem. Pak se vydáme na autobus směrem do Hollywoodu.
Na zastávce autobusu poblíž našeho hotelu.
Bydlíme v Inglewoodu a intenzivně vzpomínáme na Pulp Fiction - film našeho mládí.
Bratři z Inglewoodu. Kuba mezi cestují autobusem docela zapadl. Na mobilu poslouchal celou dobu audioknihu Hraničářův učeň a cestu mu utekla jako voda.
Když jsme vybírali tento hotel, chtěli jsme nějaký levný a blízko letiště. Po nepříjemné zkušenosti z motelu z New Jersey na úplném začátku naší cesty, jsme vyškrtli všechny hotely, co vypadali podobně. Vyšel nám z toho tento hotel, který působil nově a moderně. Vůbec jsme ale neřešili nějakou MHD či supermarkety v okolí. Proto mne mile překvapí, když zjistím, že 100 metrů od ubytování se nachází zastávka autobusu, který jede přímo na Hollywood Boulevard, kde je tzv. Chodník slávy (Walk of Fame).
I zde, v samém centru se bohužel objevuje bezdomovectví čím dál častěji. Kalifornie je na tom obecně hodně špatně a ve volbách to bylo velké téma.
Špatně parkující auto dostane okamžitě pokutu, ale s evidentně dlouhodobým příbytkem si nikdo neví rady. Jak typické.
Překvapilo nás to již v San Francisku. To, že se bezdomovci potulují po ulicích, případně ad-hoc přespávají na zastávkách si člověk nějak tak zvykl, ale že v centrech budují stanové kolonie a v policejním státě jako jsou USA to nikdo neřeší, to jsme nepochopili.
Dojdeme na zastávku. Autobus jede za chvíli. V aplikaci, kterou jsem včera stáhla, jsem nenašla žádné informace o tom, kde se kupují lístky, ale předpokládala jsem správně, že je bude možné koupit u řidiče. Autobus zastavím., Janek a děti se nahrnou dovnitř, Když to řidič vidí, nechá nás zaplatit jen dva dolary a můžeme si sednout. Jízda trvá víc než hodinu. Kuba poslouchá audioknihu, kterou jsem mu pro tyto účely stáhla. Holky se učí nebo si čtou. My s Jankem koukáme z okna, ale není moc na co. Nic zajímavého nevidíme, jen takové klasické americké město.
Projdeme si větší část chodníku slávy. Většinu jmen neznáme, děti neznají prakticky nikoho, ale i tak je to docela fajn. Jen se kolem pohybuje spousta bezdomovců a různých zvláštních lidí, které děti trochu děsí. Koupíme si nějaké suvenýry (hrneček pro babičku Magdu, pohledy a samolepky). Pak si zajdeme na oběd do pizzerie, která vypadá typicky americky. Kromě nás tam nikdo není (na oběd je ještě brzy), objednáme si jednu sýrovou pizzu a jednu pikantní havajskou a pak si pochutnáváme. Ta havajská obsahuje kromě ananasu, taky salám a hlavně na kroužky nakrájené papričky jalapeňos, které tak příjemně pálí.
Těsto dělali svoje, žádné řetězcové prefabrikáty.
Po obědě najdeme zastávku, ze které by měl jet autobus na začátek cesty, která vede k nápisu Hollywood. Autobus by sice měl jet, ale žádný nejede.Čekáme přes půl hodiny, spíš tři čvrtě a pořád nic. Vyrazíme tedy pěšky a po chvíli nás mine jedoucí autobus. Je to k vzteku. Procházím se sice krásnou upravenou čtvrtí, ale děti už jsou unavené a k tomu začíná pršet. Navíc jsme ještě ani nedošly na začátek toho „trailu“. Nikomu už se dál nechce, postáváme na křižovatce, když v tom u nás zastaví auto a v něm je paní s dcerou. Ptají se jestli jdeme k nápisu Hollywood a jestli nechceme svést. To se ví, že chceme. Namáčkneme se všichni na zadní sedadla a jedeme.
Zatímco kličkujeme úzkými uličkami směrem k nápisu (až přímo k nápisu se nedá dojet autem, tam se musí pěšky), povídáme se s matkou čtyř dětí z Colorada. Je moc milá. Dostaneme tip na památník Pearl Harbor na Havaji i na večeři pro děti – grilované kuře ze supermarketu.
Vedle čínského divadla je i zóna s otisky rukou a nohou.
Máme smůlu pořád prší a cestou není, kde zastavit. Ale nám to nevadí. Jednu chvíli s autem zastavíme, všichni vyskočíme, vyfotíme se s písmeny HOLLYWOOD v pozadí a pak se necháme odvést zpět na chodník slávy. Ještě si to tam projdeme, koupíme další suvenýry, zajdeme si na toalety a autobusem odjedeme zpět na hotel (tentokrát nás to stojí 6 dolarů).
Obchod se suvenýry La La Land
Jsme patřičně a zaslouženě utahaní. Hodíme si nohy hore, „uvaříme“ čínské polévky a jdeme spát.
Nastupujeme do autobusu. V L.A. převáží pasažérům i jízdní kola. Při nastupování si ho tam sami postavíte.
Zpátky na hotel.