Chinchero

Čt 13.10. městské parkoviště Chinchero, 3721 m.n.m. (Peru) – kemp Quita Lala, Cuzco, 3560 m.n.m. (Peru)

Na parkovišti, kde strávíme noc, panuje zvláštní pokoj a klid. Týna si sice ráno stěžuje, že ji v pět hodin probudili štěkající psi, ale na mne tohle místo působí neskutečně uklidňujícím dojmem. Možná je to tou nadmořskou výškou (3721 m), možná těmi místními usměvavými a klidnými lidmi, nebo už na sobě cítím účinky „kurzu lepšího chování“. Těžko říct. Každopádně je zde příjemná uklidňující atmosféra, i přes to, že už v devět ráno je parkoviště zcela plné a  v přilehlých uličkách parkují bílé minibusy cestovních agentur.

Chinchero je městečko s necelými 4000 obyvateli vzdálené asi 30 km od Cuzca. Leží v nadmořské výšce asi 3700 m.n.m. Archeologické naleziště, které se zde nalézá, je známé svými terasami, kde se dříve pěstovali plodiny jako quinoa a amarant. V místě bývalého paláce Inků postavili Španělé kostel. Předpokládá se, že část současného městečka stojí na inckých základech.

My vstaneme kolem sedmé, jak je naším zvykem. Nasnídáme se, Kubíka necháme v autě a vyrazíme na archeologické naleziště. Je to hned nad námi, cestou se pořádně zadýcháme. Z parkoviště místo nebylo vůbec vidět, proto jsme překvapeni tím, jak jsou terasy rozsáhlé a jaký je z nich nádherný výhled na hory v okolí. I když je teprve krátce po osmé, je tu dav turistů, který dovezli agentury. Nikdo z nich ale nejde až dozadu tam, kde končí terasy. Všichni se asi drží svých průvodců, protože všichni zaráz odcházejí. Parkoviště se zase rychle vylidní a kolem poledne jsme na něm skoro sami.

Po návratu z vykopávek, se setkáme s Kubou, který hrdě hlásí, že udělal šest stran z učebnice angličtiny, a dáme si ranní kávu. Je krásně, svítí ostré slunce, ale není vedro. Zajdeme do Centro artesionales BLBBa. Necháme si krátce vysvětlit, jak se barví vlna. Pak si koupíme něco na sebe – Týna návleky na ruce a já čepici (a taky jeden dáreček, ale to je tajné).

Kaktus a košenila.

Kolem poledne se koná už šestá lekce „kurzu lepšího chování“. Podaří se mi získat heslo na jednu wifi, která dosahuje na ulici, a stále se dá připojit na wifi bez hesla, kterou jsme používali večer. Ale obě wifi jsou nestabilní, on-line připojení se několikrát přeruší již během prvních deseti minut kurzu. Raději si zapnu peruánská data, vypnu kameru a sleduji kurz o kus dál, ukrytá ve stínu stříšek v místě, kde se v neděli koná trh. Je tam moc příjemně, nikde sem nechodí, jen jednou za čas kolem přejde tradičně oděné místní ženy. Můžu se v klidu soustředit. Janek se postará o děti, učí se a pak zajdou na oběd. Já si koupím choclo con queso (kukuřičný klas s kouskem sýra) a sním ho během druhé části kurzu. Další lekce by se měla konat v sobotu dopoledne, což pro mne díky časovému posunu vychází na noční dobu, tak jsem zvědavá, jak to zvládnu.

českou rohožku jsme ztratili v Nazce, tak od teď budeme mít tuhle peruánskou.

Po skončení kurzu už vše sbalíme, rozloučíme se s městečkem zakoupení rohožky „Bienvenidos a Peru“ a vydáme se směrem na Cuzco. Je to jen 30 km, ale trvá nám to asi hodinu. Jednak díky zastavování (rohožka, myčka (tam naštěstí nemají vodu), snaha koupit kanystry na AdBlue), jednak díky úzkým uličkám v samotném Cuzcu.

Nakonec přeci jen dorazíme do kempu. Kromě nás je tu několik dalších cestovatelů. Janek se trochu druží, ale my ostatní nemáme moc náladu. K večeři uvařím patnácti fazolovaou polévku ze dvou druhů fazolí, cizrny a trochu čočky, ale vůbec ji neochutnám. Bolí mne břicho, tak si raději dám něco jednodušeji stravitelného.