Caye Caulker

Ne 3.7. kemp Mana Kai, Dan Ignacio, 58 m.n.n. (Belize) – Casa Jessica, Caye Caulker, 0 m.n.m. (Belize)

Ráno je pořád teplo a vlhko, ale není to tak zlé jako den předtím. Cvičím, Janek ještě něco vyřizuje na počítačích. Děti se motají kolem. Joli už ouško nebolí.

Celé odpoledne pak jsme na cestě. Myslím, že tak kolem jedenácté vyjíždíme z kempu. Míříme zpět do přístavu Old Marine Belize City, tam necháme zaparkované auto na následující dvě noci, objednáme si stejného taxíka jako o pár dní dřív. Ten nás doveze do přístavu ve městě.

V taxíku.

Koupíme si lístky na trajekt na Caye Caulker, nějakou dobu čekáme, pak nasedáme do trajektu a asi hodinu tou malou rychlou lodí přejíždíme na ostrov.

Cestou na ubytování.

Vystoupíme, pěšky dojdeme do domečku Casa Jessica, celou dobu svítí sluníčko, kličkujeme po ulicích z udusaného vápencového písku. Jak dorazíme k domu, před kterým je zeleň, naletí na nás velcí černí komáři a i když se snažíme rychle otevřít dveře klíčem ze schránky na kód, stejně nás ty potvory poštípají.

Náš domov na příští dvě noci.

V domě je vedro, ale je obří. Jen část koupelny je stejně velká jako celá naše budka. Zapínáme všechny větráky – ty u stropu i ty samostatně stojící. V obou ložnicích je klimatizace. Ach, konečně se vyspíme v chladu.

Obývák.

Chvíli vydechneme, ale pak už zase míříme do města. Chceme si dát humra k večeři a ohlásit se u potápěčské společnosti, se kterou zítra vyrážíme na výlet.

Na ostrůvku Caye Caulker nejsou vyasfaltované ulice, všechny cesty jsou z udusaného vápencového písku. Jsou v nich místy obří díry, díky nedávnému dešti plné vody. Kličkujeme mezi kalužemi. Společně s námi kličkují i golfová vozítka, která tu jezdí místo aut. Buď si můžete jedno pronajmout a řídit si ho sami nebo využít nějakého místního taxikáře. My raději chodíme. Vzdálenosti nejsou tak velké.

U potápěčů doplatíme kartou zbytek sumy, všichni si vyzkoušíme ploutve a brýle. Kuba trvá na černé barvě všeho. Poté se vmísíme do davu na Lobster Festu. Dáme si něco malého a k tomu jednoho humra. Sníme si to u piknikového stolu a dojíme se drahou ne moc dobrou pizzou. Vrátíme se na ubytování, zkušeně proběhneme přes komáří zahradu, sbalíme do svou tašek vše potřebné na zítřek a zapadneme do postelí. Zítra vstáváme brzy.