Baltimore - zařizování a nákupy

St 9.2. Baltimore

Po snídani vyrazili Janek a Mark pro propan (pokus č.4), abychom mohli vařit. Objeli spoustu benzínek v blízkém okolí, ale propan neměli ani na jedné z nich. Už jsme z toho začínali být nervózní.

Také jsme stále ještě neměli povinné ručení na auto v USA. Nestihli jsme si ho zařídit z Česka a teď už jsme dva dny jezdili bez něj. Janek napsal několika firmám, ale pojištění zahraničních aut nenabízela ani jedna. Nakonec napsal do společnosti, která nám přepravovala auto přes oceán, a dostal poměrně podrobný email s několika tipy. Janek kontaktoval další firmy, zanedlouho přišla první nabídka - $5000 na tři měsíce. Ta částka (víc než 100 000 v korunách) nám vyrazila dech. Evidentně nepochopili zadání, že chceme základní povinné ručení, nikoli plnohodnotné havarijní pojištění. Rozhodli jsme se čekat na další nabídky, protože tahle pro nás nebyla přijatelná.

Napuštění vody do nádrže na vodu.

Po obědě jsme vyrazili na procházku po kampusu Johns Hoppkins University, která v posledních dvou letech počítá všechny kovidové statistiky. Kampus byl krásný, všechny budovy cihlové, s bílými okny a sloupy.

Většina domů v Baltimore je z režného zdiva. Město mi připomínalo Zlín.

Připojeni na wi-fi v kampusu Johns Hopkins University.

Z kampusu John Hopkins University.

Později odpoledne jsme znovu sedli auta a vyrazili pro propan k nejbližší pobočce U-Haul. Pokus č. 5 zase nedopadl - čerpací zařízení měli v tak špatném stavu, že ho nešlo použít. Poslali nás ale na další, větší pobočku, kde ho prý mají v top stavu.

Pokus č. 5 o nabrání propanu.

Pokus č. 6: Jedeme tedy na opačnou stranu města. Na místě chvíli čekáme než dorazí obsluha, která nám sdělí, že zaměstnanec vyškolený pro práci s propanem, tam už dnes není. Máme přijít zítra ráno …

Před večeří zvládneme ještě jedny nákupy - The North Face a Macy’s. Kupujeme drahou péřovou vestu Joli a zlevněnou mikinu pro mne.

Černé péřová vestička pro Joli a k tomu “zdarma” červená čepice pro Týnu.

Cestou z nákupů se stavujeme na benzínce, ale nemají diesel. Další benzínku už cestou k Markovi nepotkáme. Bohužel při pokusu o zatopení v budce, zjišťujeme, že auto netopí. Čerpadlo nezávislého topení totiž zřejmě nedosahuje na hladinu nafty při kombinaci - nádrž plná jen 25% a boční náklon auta. Takže Janek s Joli vyrážejí pro naftu, já s Týnou chystáme jídlo (pečený losos s bramborem) a povídáme si s Markem.

U Marka před domem.

Jeho sto let starý dům je maličký, cihlový a jednoduše zařízený. Některé kousky zařízení působí, že jsou původní - schody, zábradlí, podlahy nebo vana na nožičkách, které se Kuba bojí tak, že v ní odmítá osprchovat. Vyfotila jsem jen tři detaily z Markova domečku, ale líbilo se mi toho o dost víc.

Schodiště.

Mramorový práh mezi koupelnou a chodbou. To jsem snad ještě nikdy neviděla.

Zato tyhle soustružené tmavohnědé prvky nábytku znám z amerických blogů o quitování, bylo zajímavé je vidět poprvé naživo.