Alexander Springs

Pá 18.2. Georgia Welcome Centre - Alexander Springs Rec Area

Snídaně a pomalé vypravování u Georgia Welcome Centre. Dnes máme cíl – dojet na Floridu.

Na parkovišti před Georgia Welcome Centre.

Georgia Welcome Centre

Jedeme, jedeme, zastavuje na svačinu-oběd v prvním Waffle House, který potkáme. Mají hezké logo, představuji si, že nabízejí vafle na tisíc a jeden způsob, což mne jako milovnici sladkého láká. Je to první fast food, kam mám chuť jít. Místo toho čistě vaflí je to taková všehochuť – vajíčka – párky – příloha a k tomu jako zákusek vafle s něčím. Týna nechce nic, Joli jen vafle, kluci si docela nadšeně a bez remcání objednávají menu – volská oka – slaninu – přílohu (zvláštní bramborák – nahrubo nastrouhané brambory ledabyle naházené na pánev nebo podivná bílá kaše – z kukuřice, hodně slaná, která nikomu nechutná, jen mě samotné).

Úžasný je ale personál fast-foodu, který je takový typický americký – paní vrchní se nás ujímá, pomáhá nám rázně ale mile s výběrem, dva mladší kluci v kšiltovkách stojí za ní, tak trochu na nás zírají (jsme tam dost za exoty – vysocí, nevyznáme se a tři děti k tomu), ale jakmile si vybereme, paní rozdá pokyny a kluci jdou smažit slaninu. Mají tam překapávanou kávu ve skleněných konvicích. To mne nepřestává fascinovat. Tenhle způsob kávy mi sice nechutná (jednou jsem si nějaké z automatu dala), ale líbí se mi to dolévání, které je známé z amerických filmů.

Dávají se s námi do řeči dva starší manželské páry. Naše auto přitahuje pozornost. Obytných aut, karavanů (přívěsů) je tady kolem hrozně moc. Jsou všech velikostí, většinou bílé nebo šedo-černé, ale to naše je jiné – spíš menší, jinak barevné, s vyšším podvozkem, na první pohled je poznat, že to nené žádný tovární výrobek. Každý nám jej chválí, ptá se odkud jsme (Českou republiku někdy neznají, tak říkáme, že jsme z Evropy, vedle Německa, ani nám to nepřijde divné, my taky neznáme všechny americké státy).

To není autobus, to je prosím obytné auto velikosti autobusu, které si za sebou táhne osobní auto.

Jedeme dál. Zastavujeme ve Florida Welcome Centre. Mají tam zdarma ochutnávku pomerančových a grepových džusů a spoustu letáků. Janek si nechá poradit, dostaneme tip na kemp v jednom ze státních parků a nějaké další rady. Nastavíme si do navigace ten kemp, já v aplikaci rezervuji poslední volné místo na dvě noci a jedem. S přískoky, čuracími pauzami, svačinou na benzínce (kafe, párky, salát), nákupem na benzínce (galon mlíka, toustový chleba, pivo).

Chvílemi velmi intenzivně prší, tak jako v amerických filmech. Krajina je rovinatá, ale jak uhneme z dálnice jsou kolem i palmy, borovice a má to neuvěřitelné kouzlo, hlavně když už je sluníčko nízko. V krajině je hodně vody. Začínám se bát aligátorů.

Nakonec dorazíme do kempu Alexander Springs Rec Area. Je to tam tak krásné, až se nám tají dech. Naše místo na kempování je obří a o samotě. Obklopené vysokými stromy a menšími palmami. Po palmách běhají veverky. Všude upozornění na medvědy.

Děti se hádají o houpací síť, Jů jde běhat. Joli a Kuba jezdí na kole. Janek a Kuba jedou na kolech k jezírku. Baví s nějakým místňákem. Peču kuře a krůtí prsa, k tomu rýži přesně podle návodu na pytlíku. Pak peču brownies.

Palma mi strká listy do kuchyňského okénka. Peču kuřecí paličky a krůtí prsa.

Naše luxusní místo v kempu.

Abychom viděli na večeři, museli jsme si rozsvítit světla na autě.

Voda ve sprše je horká a její teplota se nedá nastavit, buď horká nebo nic. Holím si poprvé po zimě nohy a těším se na zítra projížďku v kánoi, kterou máme v plánu si půjčit. Joli usíná v houpací síti, my pracujeme poprvé venku u stolu.

Vzít houpací síť byl super nápad. Děti se v ní zabaví - ať už dováděním nebo čtením či spánkem.

Tyhlety přejezdové dny jsou hodně náročné. Musíme ještě nějak vychytat, jak se co nejméně zdržovat zastávkami. Protože i kdybychom jeli nejvyšší povolenou rychlostí celou dobu, mít čtvrthodinou zastávku každou hodinu velmi prodlužuje celkovou dobu jízdy.