Na poli u Bad Kissingenu

So 21.6.2025 parkoviště na benzínce u dálnice, Rudná (Česko) – 380 km – camping area 4, Bad Kissingen (Německo)

Holky se pohádají už při snídani. Zapomněla jsem jedné z nich vzít čokolupínky. To nám ta dovolená pěkně začíná. Pak už jde naštěstí všechno tak, jak má. V Rozvadově překročíme státní hranici, nikdo nás nezkontroluje, nikdo nás neváží. Pokračujeme plynule dál po kvalitní německé dálnici, dokud nás hlad nedonutí zastavit.

Když oznámím, že k obědu na dálničním odpočívadle bude pečivo, uslyším zezadu nesouhlasné zahučení. Na pořádné vaření během jízdy do Bad Kissingenu není čas, ale vzpomenu si, že jsem včera večer balila půlku staršího chleba a kupovala čerstvá vajíčka. Ptám se dětí: „Chleba ve vajíčku byste si dali?“ Tentokrát zahučí souhlasně.

Recept na chleba ve vajíčku má v Kuchařce z karavanu čestné místo. Není na něm nic objevného, ale během cesty kolem světa nám tolikrát vytrhl trn z paty, že si tam místo zaslouží. Někdy je totiž potřeba připravit teplé jídlo velmi rychle a tahle klasika se pro tyto případy hodí přímo ideálně. Navíc člověk zužitkuje zbytky staršího pečiva, které by jako příloha k míchaným vajíčkům nepotěšily.

V kuchařce píšu, že příprava jídla trvá pouhých 10 minut. Rozhodnu se, že si dnes v praxi ověřím, jestli jsem nekecala. Zastavíme, Janek zatáhne ruční brzdu a já pustím stopky. Pak vyskočím z auta, vytáhnu schůdky, vystoupám do budky, pustím se do přípravy oběda a za devět a půl minuty už opravdu servíruji dětem první dva krajíčky chleba. Nekecala jsem. Taky se ujistím, že našim dětem nejvíc chutná základní verze jen se samotným vajíčkem. Chleby s přidaným parmazánem sice sní, ale další chtějí bez něj.

Recept v Kuchařce.

Recept v praxi.

Spokojené děti jsou nejvíc.

Po obědě pokračujeme dál v jízdě po dálnici. Odbočíme k Bad Kissingenu, kde se koná veletrh expedičních obytných aut. Podle informací, které jsme si nastudovali na internetu, mají být poblíž čtyři kempingové oblasti, kde je možné oficiálně přespat. Očekáváme, že všechno bude dobře německy zorganizované, přesně tak to i je. Následujeme navigační cedule a za chvíli už platíme u kasy při vjezdu na posekané pole označené jako Camping area 4. Kempuje tu už spousta aut, některá odjíždějí, jiná přijíždějí. Vybereme si místo nedaleko od mobilních sprch a toalet a zaparkujeme.

Jsou tři hodiny odpoledne a je vedro na padnutí. Dám mi malou svačinu a na chvíli opravdu odpadnu. Když se probudím, jsem lehce opocená. To horko je opravdu vyčerpávající. Všichni ostatní kolem nás také odpočívají v obytných autech nebo v jejich stínu. Nikdo nikam nechodí. Je den letní slunovratu, nejdelší den v roce. Slunce pálí až do pozdního večera. Teprve když zajde za zalesněné kopce, výrazně se ochladí.

Dnes se jen procházíme mezi zaparkovanými obytnými auty a Janek mi ukazuje, která auta se mu líbí a vysvětluje mi proč. Na veletrh půjdeme až zítra.

Večeři máme taky z Kuchařky – Boloňskou omáčku jako ze školní jídelny, kterou jsem uvařila už před měsícem doma v dvojnásobném množství. Půlku jsme snědli hned, půlku jsem zmrazila na později. Dnes nastel její čas – stačí ji rozmrazit a ohřát, uvařit k ní špagety a nastrouhat sýr. Děti jsou spokojené.

Talíře před.

Talíře po.

Spát jdou děti po desáté večer, ochladí se a otevřenými okny dovnitř vane studený vzduch. Vypadá to, že noc bude příjemná.