Konečně na konci Nullaboru

Po 6.3. odpočívadlo Caiguna East Freecamp, Eyre Highway, 100 m.n.m. (Western Australia, Austrálie) – Bromus Dam Campground, Coolgardie-Esperance Highway, (Western Australia, Austrálie)

Posledních čtyři sta kilometrů pustou plání je nekonečných. Už se tak moc těšíme na až se zakousneme do šťavnatého rajčete či jablíčka, že bychom tu dlouhou jízdu chtěli mít, co nejdřív za sebou.  Jenže všechno dopadne trochu jinak než jsme si naplánovali.

Caiguna Blowhole - výdech z krasové jeskyně. Vzduch proudí dovnitř/ven podle změn atmosférického tlaku.

Dopoledne se vzduch ohřívá a těžkne. Vyrovnávání tlaku způsobuje sání dovnitř. Večer je to obráceně. Fyzika v praxi.

V plánu byla šesti kilometrová procházka v místě zvaném Fraser Range, ale když odbočíme z dálnice a chceme pokračovat k výchozímu místu treku, přes cestu je závora a u ní kovová cedulka s textem, že v místě probíhá rekonstrukce. Máme smůlu. Dáme si tedy před závorou oběd a pak pokračujeme dál.

Už se tak těšíme do vesnice Norseman, která je pomyslným koncem (nebo začátkem) přejezdu přes Nullabor. Asi nejvíc se těšíme na nákup v obchodě, ale když ve tři hodiny zastavíme přes supermarketem, má zavřeno. Studujeme otvírací dobu vyvěšenou na dveřích a dochází nám, že je nejspíš státní svátek, protože není ani neděle ani sobota. Schválně si to zjišťuji na internetu (po třech dnech mám zase signál a tím pádem i data) a je to tak. V Západní Austrálii dnes slavní svátek práce.

Přejedeme tedy na velkou benzínku a zaplatíme si za dvě sprchy. Holky do jedné kabinky, kluci do druhé. Sprchy už zažily lepší časy a potřebovaly by pořádně vydrhnout (rozuměj jsou staré s špinavé), ale mají kropítko a horká vody z nich teče poctivým proudem. Vážíme si toho, nejen já, ale i holky. Týna sama poznamená, že je hlavní, že teče horká voda a co bychom za to dali ve Střední Americe. A má pravdu.

Horká voda z nás smyje kromě prachu i všechnu únavu a zklamání. U pokladny na benzínce koupíme dětem certifikáty o přejezdu Nullarboru a taky tři jablíčka. Poté najdeme v Norsemanu místo s piknikovými stoly. Hned vedle jsou toalety a taky bazén, ale ten je dnes zavřený. Holky si na mobilech pustí on-line hodiny, kluci nanosí z umyvadel na veřejných toaletách vodu do tanku a já vytřu všechen rezavý prach z auta.

Tortilly zapečené na pánvi.

Na noc přejedeme 30 km za město. Podle WikiCamps by tu Telstra měla mít signál, ale moc ho tu není. Záleží na tom, jak zrovna foukne. Je to trochu frustrující, další večer bez pořádného připojení k internetu. Nedá se nic dělat. V městečku Norseman na tábořišti zdarma jsme zůstat nemohli, tak mohou být je „self contained“ vozidla (se toaletou, nádrží na šedou a černou vodu) a to my nesplňujeme ani náhodou.