Jurien Bay

Pá 7.4. RAC Cervantes Holiday Park, Cervantes, 2 m.n.n. (Western Australia, Austrálie) - Cervantes  Oval Overflow, Cervantes  20 m.n.m. (Western Australia, Austrálie)

Pomalu se vzpamatováváme z posledních náročných dní – z tropického vedra, dlouhých přejezdů i ztráty chytrého telefonu. Ráno si ještě užijeme v karavan parku – tentokrát nevaříme ani nepereme. Naopak si zaplaveme a zacvičíme si. Příjemně protaženi přejedeme k pláži ve vedlejším městečku Jurien Bay. Kuba uvidí dětské hřiště a okamžitě si běží hrát a já uvidím kavárnu a dostanu chuť na kapučíno. Janek z legrace poznamená, že jsem nějaká rozmazlená a mne se to lehce dotkne. Kafe z kavárny jsem neměla pěkně dlouho, poslední rok pijeme téměř výhradně kávu připravenou v naší moka konvičce, chutná nám, ale ten pocit, že kávu připraví někdo jiný a někdo jiný taky umyje hrnek po jejím dopití, ten je prostě vzácný a slavnostní a já si ho chci čas od času užít.

Abych dokázala, že rozmazlená nejsem, uvařím oběd, zatímco ostatní si hrají, učí se a odpočívají. Najíme se u jednoho ze zastíněných piknikových stolů. Je to moc krásně. Vítr fouká, slunce svítí, ale už není to letní vyčerpávající horko.

Zase si prohlížím kuchařku. Tentokrát s Týnou.

Brzy odpoledne zase vše sbalíme a přejedeme zpět do Cervantes. Tentokrát na overflow campground, protože v karavan parku už měli na tuto noc plno. Neděláme nic speciálního. Jen odpočíváme. Taky využijeme ty báječné horké sprchy.

Minule tu spolu s námi parkovalo jen asi pět karavanů, dnes je tu doslova narváno. Hodně karavanů, aut, lidí, dětí i pejsků. Vzadu je dokonce jakýsi skupina karavanů, které se sem přijela družit. Fascinuje nás, že se všichni chovají ohleduplně. Ještě nikdy jsme nezažili, že by někdo dělal hluk dlouho do noci. Většinou se vše kolem deváté uklidní rodiče zaženou děti a je klid, v deset už je ve většině karavanů zhasnuto. To jen my Češi svítíme denně skoro do půlnoci. Noční klid se v karavan parcích přísně dodržuje (jen jednou se nám stalo, že i podesáté hrála hudba, ale stačilo, když si Týna přesunula stan a hudba okamžitě zmlkla, majitelé si tehdy asi nevšimli, že už bylo deset hodiny). To dodržování nočního klidu je moc příjemné, když si vzpomenu na naši poslední noc ve slovenském kempu, kde i ve tři v noci řvala hudba tak hlasitě, že jsme nemohli spát a ani po několikerém upozornění, že nás to ruší, nedošlo k žádné výrazné změně, myslím, že je potřeba i v zemích bývalého Československa zavést podobný respekt k pravidlům v rekreačních zařízeních.