Cabo San Lucas

So 20.5. Playa San Pedrito, jižně od Todos Santos (Baja California, Mexiko) – Playa Santa Maria Public Beach Parking Lot (Baja California, Mexiko)

Noc byla klidná. Nefoukalo a přitom bylo příjemně chladno. Joli byla dokonce v kabině zima.

Dopoledne strávíme poklidně. Týna běhá. Janek vezme Joli a Kubu do moře a chvíli dovádějí v obřích vlnách s bodyboardy. Voda je bohužel dost studená a děti tam moc dlouho nevydrží.

My s Týnou uklízíme a třídíme věci. Tedy já to řídím a Týna to třídí. Začíná s drobnostmi nashromážděnými ve dvou plastových krabicích na skříňce hned za dveřmi. Kromě drobností je tam totiž i docela dost zmuchlaných papírků a písku z pláže.

Uklízení.

Kromě toho potřebujeme nějak uspořádat věci – máme dvě pevné šedé plastové krabice (původně jsme měli tři, ale jedna záhadně zmizela během přepravy přes Atlantický oceán) a jednu trochu větší s víkem, které lze dobře zajistit. Ta černá bedna je umístěná mezi předními sedadly v autě a jsou v ní ty knihy, učebnice a sešity, které chceme mít za jízdy po ruce. V jedné šedé krabici mají děti tvoření, ve druhé jsme mívali uskladněné ovoce a zeleninu, ale teď v „době plážové“ tam máme mokré plavky, potápěčské brýle a šnorchly. Jenže zeleninu a ovoce nemám kam dávat, což je trochu problém. V ledničce na ně není dost místa a jinde taky ne. Rozhodujeme se, že tvoření přesuneme do černé krabice a tím se uvolní místo pro ovoce a zeleninu. Část méně využívaného tvoření rozdělíme podle druhu do látkových pytlíků a ty schováme do skříně. Tahle akce nám zabere asi hodinu.

Pole s papričkami.

K obědu máme „zase“ grilovanou rybu se zeleninou a opečeným mexickým chlebem. Pak už jen vše poklidíme, vypijeme kafe a vyrážíme směrem k Cabo San Lucas, kde se chceme podívat do obchodů se suvenýry a taky se pokusit koupit ten paddleboard.

Cesta trvá asi hodinu. Obě holky se věnují samostudiu. Kuba kouká z okna. Vidíme stádo koz, spoustu kaktusů a poušť.

Cabo San Lucas nás nepříjemně zaskočí. Oproti malému a milému Todos Santos, je to velké a hlučné město. Je tu hromada hotelů, obchodů se suvenýry, restaurací a barů, ve kterých hraje hlasitě hudba. Je tu také spousta amerických turistů. Jsme dost zklamaní a znechucení. Zaparkujeme na placeném parkovišti u přístavu (50 pesos na hodinu) a pěšky zamíříme k surf shopu. Chvíli bloudíme nepěknými uličkami. Nejdřív to vypadá, že mají zavřeno, ale pak nás otevírá pan majitel a sděluje nám, že paddleboardy mají jen na půjčení. Možná by dokázal nějaký sehnat i na prodej, ale trvalo by to pár dní.

Vracíme se tedy zpět k autu. Obchodů se suvenýry je tu tolik, že se nám do nich ani nechce chodit. Všude mají to stejné – pestře malovanou keramiku, různé textilní výrobky, proutěné tašky, kloubouky … Všimnu si jediných dvou obchodů, kde mají něco jiného – keramiku v přírodních tónech a pečlivě namalovaným dekorem. Ráda bych se tam podívala, ale musím dohnat zbytek smečky. I tak jsem ráda, že jsem konečně zahlédla něco z keramiky, o které se tolik píše v průvodci Lonely Planet.

Na parkovišti jsme stáli přesně hodinu. Rychle naskakujeme do auta a odjíždíme z toho uřvaného párty města pryč, tohle není nic pro nás.

Na noc Janek vybere místo kousek za městem. Malé parkoviště u malé pláže. Přijíždíme tam kolem šesté. Janek zamíří s dětmi na pláž, já jdu zase vařit. Včera večer jsem naložila kuřecí maso do směsi koření a achiote pasty. Dnes maso krátce osmahnu společně s ananasem, abych měla základ na pastýřské tacos, na něž jsem našla recept v Mexikopedii. K tomu nakrájím do jedné misky bílou cibuli, do druhé limetky, do třetí koriandr a do čtvrté dám trochu kupované rajčatové salsy. Večeříme na gabionové zídce kolem parkoviště. Každý si do své tortilly naloží co mu chutná. Tortilla a maso chutnají všem.

Maso naložené v achiote pastě získalo zajímavou oranžovo-růžovou barvu.

Sedm tortil na jedno balení. Příště musím koupit menší tortily ve větším množství.

Zatímco Janek myje nádobí, já vyrážím na pláž. Chci se na vlastní oči podívat, co je to zač. Joli hlásila, že aspoň třetina pláže je pokrytá nějakým slizem. Týna je nešťastná, že nebudu mít kde běhat. Janek si myslí, že pláž je uměle vystavěná. Kuba mi nic neříkal a jen se vrhl na jídlo :-)

Limetky, bílá cibule, koriandr, maso, rajčatová salsa.

Na pláž vede z parkoviště asfaltový chodníček z jedné strany lemovaný plotem, za kterým jsou v krásné zahradě moderní luxusně vypadající apartmány. Celé je to tu nezvykle čisté a udržované. Když dojdu na pláž, najdu tam několik skupinek. Pláž je z obou stran uzavřená skalami, ze strany pevniny je lemovaná několika krásnými restauracemi či bary. Projdu se hrubém písku z jednoho konce na druhý. Když jdu zpět všimnu si podivné velké skvrny ve vodě a posléze i posivného slizu v písku. Vypadá to na nějaká slizovitá vajíčka pro mne neznámých živočichů. Možná medúz. Je to trochu nechutné a nedivím se, že to Joli vadilo.

Po návratu k autu, už si děti jen čistí zuby a pak si v posteli zase jednou čteme Harryho Pottera. Je pořád docela teplo a nedaří se nám ho z auta dost pryč. Děti nemohou usnout a řádí.